Babička

Pamatuji si, jak jsem asi v tercii psala slohovou práci o člověku, který je mi vzorem. Tehdy jsem si zvolila moji babičku s mamčiny strany a dnes bych volila stejně. Rovněž si pamatuji, že mou práci nakonec četla i babička a já doufám, že ji to tehdy potěšilo a třeba i dodalo dalších sil.

Moje babička je totiž úžasná dáma. Vzdělání končila hodně brzy (kdo tehdy ne?) a začala i brzy pracovat. Neumím si představit, že bych si v době, ve které ona už dávno musela, měla vydělávat peníze na živobytí. Popravdě nevím, kdy přesně se vdávala, avšak v mém věku už rozhodně měla dítě. (A kde jsem já?)

Babička - lidově řečeno - prostě je správná. Ze své výchovy si vzala jen to nejlepší a stal se z ní spravedlivý a moudrý člověk. Když bylo potřeba, tak kromě toho, že chodila do normální práce, ještě přes noc šila nějaké oblečení, aby si přivydělala nějakou tu korunu a mohla dětem dopřát aspoň nějaké základní věci. Protože na tom nebyla nikdy finančně nějak dobře, naučila se extrémně uskromňovat a to podle mě taky posílilo její charakter.

Co na ní hrozně obdivuju je také to, že nesoudí. Ano, má svůj názor, ano, jsou lidé, kteří jsou ji nesympatiční a těch se pak třeba i trochu straní, ale nesoudí. Maximálně bývá u některých lidí obezřetná.

Momentálně se denně stará o svoji maminku, což je další věc (i když pro někoho možná samozřejmá), za kterou ji obdivuji. Nestěžuje si, nebere tento úděl jako břemeno.

A co je rovněž podstatné je, že se pořád snaží dělat vše, aby své rodině nějak pomohla. Řekla bych, že úplnými drobnostmi nám pomáhá každý den. Stále usiluje o to, abychom se my měli lépe. Snad ji to budu moct v budoucnu oplatit.

Moje brože

Rozhodla jsem se vám pochlubit (a uchovat si) s mými vyrobenými brožemi. Už jsem tedy žádnou dlouho neudělala, začala jsem je vyrábět na začátku ročníku a pak mě to nějak přešlo.. Ale kdo ví, co přinese léto:)

Bonnie

Náš první pes. Zlatíčko to bylo. Ale asi ve čtyřech se u ní objevila nekróza slinivky - museli jsme ji nechat utratit. A takhle si hrávala s kotětem (mamina jedna!). Byla úžasný pes, a oproti Meg (našemu současnému psovi) zažila i zahradu, výběh, všechno.

Herci

Rozhodla jsem se napsat článek o hercích (muži), které mám ráda. Jsou to ti, kteří jsou pro mě skutečně zárukou "koukatelnosti". Vybrala jsem tři a seřadila je zhruba podle oblíbenosti. Jací jsou vaši tři nejoblíbenější?:)

Sníh

Důvody, proč nesnáším sníh:

1. Je zima, několik vrstev oblečení je pořád málo
   
2. Je mokrý
3. Ve městě se z něj téměř okamžitě stává nahnědlé hnusné cosi
4. Bývá doprovázen skutečně nepříjemným větrem
5. Meg se dělají ledové kouličky na tlapkách, takže po krátké procházce začne kulhat
6. Všechno klouže
7. Mrznou mi nohy, nos, uši (nezaměňovat s bodem jedna!)
8. Když svítí slunko, bolí z něj (sněhu) oči

Proč mám ráda sníh (/zimu):

1. Námraza (jinovatka) na oknech.. To je kapitola sama pro sebe
   
2. Hned po tom, co napadne, je docela pěkný
3. Meg má ráda sníh
   
4. V noci se třpytí

Detaily II.

Už jsem tohle jednou psala, možná si někteří vzpomínáte, a teď jsem se rozhodla pár dalších detailů zveřejnit.

V jednom uchu mám roztahovák - jen maličký, ty velké se mi nelíbí. Mám čtyři dredy. Nerada zvoním, když jdu k nějakým kámošům a vím, že je ještě někdo doma. Jsem docela blázen do sci-fi. Nemám ráda některé pohádky a nikdy jsem neměla (např. S čerty nejsou žerty a podobné). Poměrně ráda vařím. Nemám ráda opalování se. Nemám ráda lidi, kteří chodí do solárka. Hodně blbě vidím (na dálku). Neznám skoro nikoho na škole kromě lidí z mé třídy (jakože znám, vím, jak vypadají a o některých vím i pár informací, ale prostě se s nimi nebavím). Možná ani nemám nejlepší kámošku. Od září budu chodit do tanečních. Nikdy jsem neměla nic zlomeného. Snad nikdy jsem nedostala čistou pětku. Žiju v jedno pokojovém bytě. Naučila jsem se pít kafe bez mléka. Sladím - tři lžičky cukru. Ráno většinou nemůžu moc jíst, bývá mi pak blbě. Jen jednou v životě jsem byla u moře. Nikdy jsem neletěla letadlem. Ve skříních a šuplících mám spoustu harampádí, které nechci vyhodit. V autě/autobuse mi bývá špatně. Mám starší ségru, které je tak milionkrát víc společenská než já. Nemám facebook a nehodlám si ho založit. Nevím, čím chci být. Když čtu nějakou knihu, většinou ji hodně prožívám.

Rýpání

Víte, jsou asi tři věci, na které jsem fakt háklivá, když do mě někdo kvůli nim rýpe. A samozřejmě se vždycky nějaký blbec najde, kterému to nedá a musí do mě rýpnout. Zrovna se mi něco stalo, nejdřív jsem nebyla naštvaná, ale teď to na mě dolehlo. Co mi má do toho kecat?!

Čtenářský deník

Jak některým možná došlo, právě jsem dokončila základní vzdělání. Od první třídy jsem měla takový velký čtenářský deník. Říkala jsem si - tohle nikdy nepopíšu! Tehdy jsem tam samozřejmě měla knihy, které mi spíš někdo předčítal a dopsala jsem si to tam někdy v třetí třídě. Prostě jsem toho chtěla mít co nejvíce.
Teď mi chybí asi posledních 10 stránek a já si říkám, že tenhle čtenářský deník už odložím. Založím si nový, středoškolský. Začnu s ním už tyhle prázdniny, i když vím, že tyhle prázdniny se ještě počítají k mé "deváté třídě". Ale už tehdy jsem měla vždycky prázdniny počítáné k následujícímu školnímu roku, tak co. Profesorka viděla můj čtenářák na konci šk. roku, takže myslím, že začít od prázdnin bude nejlepší, aby mi pak neřekla něco jako, že jsem nic nepřečetla.

Vím, že na knihy nebude v tomhle školním roce moc času a mám zase trochu obavy se zaplňováním nového bloku (sešitu, nebo jak to nazvat).

Myslím, že čtenářský deník je důležitý. Člověk si tam může zaznamenat nějaké důležité poznatky z knihy a když píše obsah, nebo popisuje nějakou postavu atd, tak si dokáže lépe setřídit myšlenky a lépe možná i pochopit knihu, souvislosti.

Ten starý čtenářský deník si někde pečlivě uschovám, protože jsem si jistá, že se mi ještě někdy bude hodit. Z toho nového mám trošku obavy. Nevím proč. Prostě to už nebude ten starý blok, který jesm kdesi našla a který vypadal fakt otřesně, na druhou stranu mi byl nějakým způsobem milý. Zvykla jsem si na něj. Asi si ten nový blok (sešit v tvrdých deskách) půjdu teď někdy vybrat. A musím vybírat pečlivě, to určitě chápete :)

A co vy? Jak to máte s čtenářským deníkem?:)

Detaily

Některé věci, které jste o mě možná nevěděli :)

Nerada nosím sukně. Ráda si lakuju nehty, ale nerada si je odlakovávám. Ráda si hraju s Meg. Mám ráda kávu. Na škole mi vadí brzké vstávání a psaní písemek/zkoušení. Mám ráda špenát. Plurkuji. Na icq jsem občas online přesto, že tam nejsem - nechávám ho běžet. Jsem naivní. Nemám ráda sporty ve škole. Baví mě florbal. Mám jednu hroznou "guilty pleasure" :SG. Bývám nervozní - většinou z nějakých kravin. V některých věcech mám ráda pořádek, ale na stole mi vládne chaos. Ráda čtu. Když přijdu z venku, myju si ruce i vícekrát, pokud mám nějaký blbý pocit. Nemám ráda veřejné WC. Většinou se nemaluju. Cestou do školy poslouchám hudbu. Hodně času trávím vzpomínáním. Poměrně pilně se připravuju do školy (úkoly atd). V autě mi bývá blbě. Nosím dva prstýnky. Mám hromadu bižuterie apod. ale většinou to nenosím. Mám strach z toho, že zaspím. Nemám ráda telefonování. Skoro nikdy nepíšu SMSky. Téměř vždy mám studené ruce. Zbožňuju kukuřici. Bydlela jsem na vesnici. Trávím hodně času u kompu. Nosím vždy hodinky.

My dreams

Dlouho jsem se rozhodovala, jestli tenhle článek mám napsat. Ale pak jsem si řekla - proč ne?
Jen vás chci upozornit, že moje naivita nezná meze :P
Nepočítám, že bych něco z toho byla, nemyslím si, že na to mám.. všechno to jsou sny :)

Řekla bych, že každý člověk sní o tom, jaká bude jeho budoucnost. O tom, kde bude bydlet, s kým, kolik bude mít dětí a co bude vykonávat za práci. Já se rozhodla tenhle článek směřovat na mé sny o práci.

Někdo jako malé dítě sní, že bude třeba princeznou, nebo že bude úspěšným advokátem, hercem, nebo co já vím. Já když jsem byla malá, strašně jsem chtěla být spisovatelkou. Avšak rychle jsem si uvědomila, že to bych dělat nemohla, že nemám na to ten správný talent.

Poté, na nižším stupni školy, jsem byla ovlivněna kámoškou. Ta chtěla být zahradnicí, a jak jsme chtěli pracovat spolu (dětské přátelství), já se rozhodla být zahradní architektkou. Vlastně jsem to asi nikdy nebrala moc vážně..

Pak jsem měla spíše takové hluché místo, kde jsem se potácela mezi tím, čím bych chtěla být. I přes svou netalentovanost jsem stále snila o té spisovatelce. Zatoulaný sen, o kterém víte, že se nikdy nestane.

Šla jsem na gympl, takže jsem si vždycky myslela, že až do oktávy budu mít klid. To je ale blbost, pořád se vás ptají, čím chcete být a navíc si vybíráte buď humanitní nebo přírodovědný blok (alespoň na naší škole to tak funguje). Ale zpátky k tématu. Loni jsme měli stále vyplňovat, čím chceme být. Samozřejmě, že jsem si nikdy nebyla moc jistá, ale tak nějak jsem uvažovala nad tím vystudovat práva nebo psychologii. Jak odlišné obory!

Teď čím dál více uvažuji nad tou psychologií. Práva jsou podle mě strašně těžká a ani nechápu, jak jsem nad tím tehdy mohla uvažovat. Na druhou stranu si říkám, jestli jsem dost stabilní na to, abych psychologii zvládla.

A proč tedy přemýšlím hlavně nad tou psychologií? Nějakou dobu jsem si tu otázku kladla a jako odpověď mě napadlo jen klišé - pomáhat lidem. To by byl asi první důvod. A druhý by asi bylo to, že bych mohla nějak "zkoumat" lidskou osobnost, protože mě to vždycky zajímalo..

Někdy teď jsem si uvědomila, že je naprostá lež takový ten kec "můžete být, čím chcete". Já mám pocit, že nemůžu. Na něco potřebujete talent, na něco dobrou paměť a hlavně musíte splnit nějaké kritéria aby vás vůbec vzali na školu..

A teď otázka na vás - čím chcete být?:)

Mé oblíbené filmy a seriály

Některé filmy/seriály jsou prostě srdcovky, jiné jsou spíše moje úchylky :D Nejsou seřazeny podle oblíbenosti, to bych prostě nezvládla!:D Jsou to filmy (seriály), které můžu vidět prostě kdykoliv.
Zatím jsem stvořila tenhle seznam. Určitě ho ještě někdy dodám, tohle jsou filmy na které jsem si zrovna vzpomněla, že se mi líbili.. :)

Moje povaha

Sangvinik	12.5 %
Cholerik	12.5 %
Melancholik	35 %
Flegmatik	20 %

Tak jsem si po delší době udělala tenhle test a vyšlo mi to jako skoro vždycky.. No, pokaždé mám nejvíc u melancholika, pak většinou následuje flegmatik..

Věci, které nemám ráda

Nedávno jsem psala seznam věcí, které mám ráda nebo které mě potěší. Rozhodla jsem se teď napsat opak.. Seznam věcí, které nemám ráda nebo mě skoro nikdy nepotěší.

•Přetvářku.. Tu nesnáším.. Jak vám někdo lichotí a hned za rohem vás pomlouvá.. Bohužel je to takový "denní chléb" na hodně místech.. (autor pictu)•Čas.. Plyne rychle, když si něco užíváte. A pomalu, když by jste se nejraději propadli do země.. Vlastně ani nevím, jestli ho mám ráda nebo nemám.. Ale v momentální náladě ho vnímám negativně, takže patří do tohohle seznamu. (autor pictu) •Zimu.. Nemám na mysli tu krásnou, pohádkovou zimu.. Ale zimu, kdy vidíte akorát původní sníh - právě to je ale bláto - na ulici a kdy vás studený vítr šlehá do tváře a po sněhu se slehla zem.. Prostě tu odpornou zimu.. Pict k tomu dávat nebudu, protože takovou tu hnusnou zimu nikdo nefotí :D
•Pavouky.. Asi bych měla napsat i hady.. Jenže had má alespoň oči.. Ale ten pavouk ani to ne.. Je to jen odporný hmyz, kterého se štítím.. (autor pictu)•Povrchnost.. Jako příklad - člověk, který soudí jiné jen podle toho, co má zrovna na sobě a když to zrovna není značkové nebo úplně nejmodernější, tak je hned podle něho špatný..
•Egoisty.. Já, já, já, jenom já.. Na druhou stranu, každý je svým způsobem asi trochu egoista.. No, ale nemám ráda takový ty bezohledné sobce..
•Ten můj pocit.. Snad paranoidní :D Že se na mě všichni koukají a posuzují a já hned začnu vymýšlet, co si o mě asi úplně cizí lidé myslí, a tak raději nedělám vůbec nic.. A dávám si na vše pozor, abych neprovedla nějakou podle mě botu.. Jak jsem psala v jednom článku, je to strašně omezující.. A doufám, že se toho co nejdříve zbavím..
•Nedostatek spánku.. Když mě někdo budí.. Když musím do školy.. Když ségra velmi hlasitě zavírá šuplík..
•Telenovely.. Takové ty naprosto bezmyšlenkovité a zbytečně dlouhé.. Každý má nějaký milostný vztah s každým.. Prostě takové ty hovadiny :D
S dalším budu pokračovat, až mě zas něco napadne ;)

Věci, které mám ráda..

Tohle je takový seznam věcí, které mám ráda (kdo by to podle toho nadpisu řekl?) nebo mě vždycky potěší :)
•Čokoláda.. Tu prostě miluji.. Kdykoliv a v jakémkoliv množství (autor pictu)
•Kukuřice.. vařená, v konzervě, jako popcorn,.. Zbožňuju :) Už od malička, kdy ji ještě taťka nosil z pole.. (autor pictu)•Káva.. Nevím proč, ale prostě ji mám ráda :) Nejlépe rozpustnou, s mlékem i cukrem :) (autor pictu)
•Dobrá kniha.. Která vás zaujme a donutí číst a neodejít. Ovlivní vás, změní vám názor na nějaké věci. (autor pictu)•Hudba.. Znám snad jen jednoho člověka, který by jí neměl rád.. I když sama nejsem nějak zrovna hudebně nadaná, tak hudbu ráda poslouchám :) (autor pictu)•Milé slovo.. Nevím, jak jinak to pojmenovat. Když vám někdo řekne "Díky" nebo prostě "Mám tě rád/a" nebo "Jsi fajn".. To myslím potěší každého ;)
•Přátele.. Mám je prostě ráda, a kdo ne? Nevím ale, jestli jich mám hodně.. Asi spíš ne.. Kamarádů je hodně vždycky, ale pravých přátel, kteří vás vždy podrží je málo.. Já bych za některé i dýchala.. Ale udělali by oni to samé pro mě? (autor pictu)•Citáty.. Výroky.. Jak občas něco tak pravdivého někdo dokázal napsat tak stručně.. A přesto výstižně..
•Příroda.. Zakoutí nějakého lesa nebo prosluněná louka.. Samozřejmě spíše ve společnosti někoho příjemného a třeba i s foťákem v ruce. Takové chvilkové odloučení od ruchu, spěchu a stresu. (autor pictu)•Papírnictví.. Tak velký výběr prupisek, tužek, pastelek :D A potom všelijaké ty pohlednice.. Gumy, strouhátka.. :D (autor pictu)•Čajovna.. Taková ta atmosféra.. Vůně.. Skvělá nálada.. Vodárna, nebo jen prostě nějaké dobré čaje :P To všechno k tomu prostě patří :)
•Ručně psané dopisy (přidáno 23.3.08).. To, jak jde vše poznat.. Kaligrafie má svou sílu.. A taky to, jak ti dopisy můžou třeba vonět nebo tak.. Prostě tohle mám ráda :)) (autor pictu)

Dalo by se toho určitě najít ještě více.. Ale to jsou věci, které mě momentálně napadly :) Asi k tomu budu pořád něco přidávat, tak se nedivte..

Why?

Proč nás musejí opouštět lidé, na kterých nám tak hodně záleží? Proč náš život neopouštějí jen lidé, které nemáme rádi? A proč mám pocit, že mě obzvlášť? To je ale asi jen můj pocit..

Určitě to znáte > ten pocit, to vědomí, že máte nejlepší kamarádku (nebo kamaráda, samozřejmě). Člověka, na kterého se můžete kdykoliv spolehnout a jemu nevadí, že to děláte. Člověka, který vám nelže, ale jen zpříjemňuje okolnosti. Člověka, který je pro nás tak důležitý, je pro nás oporou stejně jako my pro něj. Mluvím o přátelství..
(Tu fotku jsem teď našla na libimku.. Ani jsem nevěděla, že tam ještě je.. Je to starší fotka, asi půl - tři čtvrtě roku..)

Já mám takovou "kemo".. Chodí se mnou do třídy. Ve skutečnosti už bych asi měla říct chodila. Protože zítra si dojde pro vysvědčení a 'adios', bude na jiné škole. Vím, že tímhle to neskončí. Ale taky vím, že to už nebude ono, nebude to stejné jako dříve. Doufám, že se ještě dále budeme vídat. Musíme. Horší část toho je, že na sebe budeme mít méně, daleko méně času.
A taky se netěším na ty chvíle, kdy budu ve škole, a nebudu moct říct "Kiki, prosím Tě, víš že mi tvoje zpívání nevadí, ale musíš zpívat když jdeme plnou chodbou?!" a ona se usměje a zpívá dál. Nebo až budu říkat nějaké svoje poznámky k tomu, co někdo říká, a nikdo už je neuslyší.. Anebo nepochopí. A taky to, jak se nějakému slovnímu spojení spolu smějeme..
Bude mi chybět způsob a styl jakým vkráčí do napůl zaplněné třídy. A taky to, jak si na nějaký papír napíše nějaký anglicky nebo francouzský citát, který zrovna objevila, nebo jak si začne zničehonic psát text písničky, která jí zrovna hraje v hlavě (a kterou si i většinou zpívá). Tohle všechno, a daleko, daleko více mi bude chybět z toho, co dělala snad jen ve škole..

Nikdy nezapomenu na to, jak jsme spolu byly kupovat sluchátka.. A stály u handsfree do mobilu a přišel nějaký brigádník se slovy "Nepotřebujete pomoct?" my si myslely, že si z nás dělá srandu, když si myslí, že neumíme vybrat sluchátka a tak odpověděly "Ne.." Po zaplacení a roztrhání obalu Kiki zjistila, že to má jen jedno sluchátko a že to je handsfree a ne tolik chtěné sluchátka do "trosky"..

Vím, že tohle si Kiki snad nikdy nepřečte. Nezná to tady, blogům moc nefandí. Moc doufám, že na mě nezapomene a že se nadále budeme vídat..

Omlouvám se všem za tak dlouhý a pro ty co Kiki neznají určitě nudný článek. Jen jsem se chtěla vypsat.