Uklidnění

Všechno se dává tak nějak do pořádku. S kámoškama už je to v pohodě. Asi jsem to přehnala. Ve škole mám skoro všechny písemky po tomhle týdnu za sebou, i když jsou naplánované nějaké další, každopádně nemám z toho úplně špatný pocit.

Dnes byla ve škole jedna akce a zítra jdeme do kina. Takže prakticky 9 dní bez učení.

V sobotu jedu do Prahy. Možná. Nevím, jestli jet, nebo ne. Mám jet navštívit L., kterého jsem už měsíc neviděla, a s kterým se teď tak nějak míjíme, měli jsme toho oba hodně, on tedy víc než já. Stýská se mi po něm, a trochu se bojím, že jsem ho ztratila. Znáte to, sejde z očí, sejde z mysli.

Pěstuji fazole a moc se mi nedaří. Jako, mám je naklíčené úplně dokonale, ale nemají ani sebemenší kořínek. Prý to musím dát do chladu, tak to na zkušebním vzorku zkouším.

Za chvíli má přijít kámoška a já se na ni ani nedokážu těšit. Nějak jsem poslední dobou otupěla. Nevím, čím to je, ale spolu si moc nerozumíme, na to jsem já moc líná a pomalá, ona je oproti mě aktivní a úžasná.. A já ji mám ráda, většinou si užívám ten čas strávený s ní, ale jestli to má ona stejně, to nevím.

O víkendu jsem se vrátila k psaní povídek. Kdyby si to chtěl někdo náhodou přečíst (respektive kdyby se někdo hodně nudil), můžete to najít tady.