Válka se stroji

Nebojte, nehodlám psát o post-apokalyptické budoucnosti, kdy naše lidská civilizace bude vymazána přemýšlejícím inteligentními stroj. Ne, chci psát o válce se stroji, které probíhá jíž dnes.
Nejhorší boje prožívám s pračkou. Tato milá mašinka má jasný účel – učinit z našeho špinavého prádla prádlo čisté. Potřebuje na to různé pokrmy, jako je například prací prášek nebo aviváž. Vynález pračky byl téměř geniální. A proč téměř? Pračka totiž občas stávkuje. Když takto stávkovat začne, říkám si, že stroje útočí už dnes a umělá inteligence je v každém přístroji, který byl stvořen člověkem.
Když pračka stávkou projevuje svůj nesouhlas – dodnes jsem nepřišla na to, s čím nesouhlasí, ale to není důležité – snažím se s ní nejprve vyjednávat. Povídám si s ní, prosím jí, modlím se k ní, žádám ji, všechno s jediným důvodem – chci, ať propustí rukojmí, mé prádlo! Většinou se s ní ale vyjednávat nedá. Přejdu tedy do další fáze, kdy vezmu do ruky návod a snažím se najít, co je za problém. Tehdy nastane jedna ze dvou možností – buď daný problém v návodu není nebo řešení, které mi návod nabízí, nefunguje. Dostávám se tedy do poslední, agresivní fáze. Mačkám všechny čudlíky v zoufalé snaze najít ten správný, který bude fungovat, avšak nic se neděje. Kopnu tedy do pračky a odcházím. Po nějaké době se z koupelny ozve jakýsi pazvuk, který signalizuje, že se pračka odemkla. Zvítězila jsem! Ačkoliv nevím jak.