Červený svět

Píšu tenhle článek rozhořčená, ubrečená, nenávistná. Vidím všechno rudě.

A co že se stalo? Ve středu jsem byla na akci Bílá pastelka - nebyla jsem tedy ve škole. Počítala jsem s tím, že máme dobrý kolektiv a že cokoliv se ten den bude dít, my, kteří se této akce účastnili, se to dozvíme.

Dnes jsem přišla do školy a zjistila, že moje dvě nejlepší kámošky mají otázky do dějepisu. Říkala jsem si - paráda, docela to umím, ale hodilo by se vědět, co tam bude. Učila jsem se na to už fakt hodně dlouho, tak snad mě nic nepřekvapí.

Ale ejhle, ony se zachovaly naprosto nekamarádsky a ani podívat mě se nenechaly. Že prý nemáme chybět a v podstatě si za to můžeme sami.

Já kráva jim dávala dopisovat sešity za týden, co byly v Turecky - což byla taky akce školy a jely tam dobrovolně, stejně jako my s Pastelkou - dokonce jsem přepisovala do PC jedno učivo v pátek před jejich odjezdem, i když já sama jsem to pro sebe ještě nepotřebovala a už i tak jsem byla dost unavená. Taky jsem byla ochotná jim říct, jak vypadaly písemky, které jsme psaly. Ale vidím, že tady se férovost nevyplácí.

Hodně lidí je na tom stejně jako já, někteří na to kašlou, ale mě to žere fakt hodně, protože já jsem ta, za kterou většina lidí chodí, co bylo za úkol, zda si ho můžou opsat a tak podobně. Asi jsem s tím ale skončila. Je mi fuk, že tím přijdu o ty "falešné přátele", které mám. Budu svině, stejně jako oni. Fajn.