Dlouho jsem zvažovala, jak tenhle článek napsat a jestli ho vůbec psát, protože bude kontroverzní. Nakonec se k tomu odvažuji a doufám, že to nevyvolá nějakou vlnu nenávisti, jako spíše přiměje přemýšlet (případně hledat informace). Dříve jsem na tuto věc měla spíše opačný názor, nebo mi to možná bylo jedno, nyní se ale má morálka ukotvila na jasnějšímu (ovšem stále existují výjimky, u kterých mé stanovisko kolísá) stanovisku. Nedávno jsem však vyslechla rozhovor v tramvaji, a ten mě k tomu donutil.
Jsem proti potratům.
Nemám ráda, když lidé o potratech mluví jako o činu, při kterém dávají něco pryč. Pryč se dává znaménko, skvrna, ale ne dítě. Nedávají ho pryč, ale zabíjejí. Zabíjejí dítě. Říká se, že to je jen plod, že to přece ještě není samostatný člověk. Má ale už hotovou genetickou výbavu, už je to kompletní jedinec. Je to živá bytost.
Žena (i muž, samozřejmě) mají právo rozhodovat o svém těle. Nemyslím si ale, že by toto právo mělo být stavěno nad právo jiného člověka na život. Ne v případech, kdy není na životě ohrožena i matka.
Myslím si, že navíc ještě v dnešní době, kdy mnoho párů má problém otěhotnět (a donosit), existuje pro nechtěné děti i jiné řešení. Tak proč se potom uchylovat k vraždě? (Je to silné slovo? vždyť to ale není nic jiného...)
Co však u dětí, které mají trpět nějakou genetickou poruchou? Mentální postižení, předpověď krátkého života.... Jak můžeme vědět, jak takoví lidé život vnímají a prožívají? Proč je považovat za něco menšího než my sami? Proč je pak na základě těchto výsledků odsuzovat k smrti? Ano, je to zátěž pro tu rodinu. Ano, dobře se mi to mluví, když je mi dvacet a nemám někoho takového "na krku". Ale slyšela jsem o několika případech, kdy byl ženám z důvodů mentálního postižení plodu potrat doporučen, avšak narodilo se jim zdravé dítě (k tomuto jsem statistiku nehledala, myslím, že dnes, při pokroku v genetických vyšetření, by se to mělo stávat minimálně)...
Statistiky potratů ze stránek Hnutí pro život.
Našla jsem i další (zahraniční) statistiku hovořící o tom, proč šly ženy na potrat. Najdete ji zde. (Je tam více jak 100%, protože ženy mohly udávat více jak jednu odpověď).
V této statistice je udáno, že:
13% said there were "possible problems affecting the health of the fetus"
12% said there were "physical problems with my health"
1% said they were "a victim of rape"
less than 0,5 % "became pregnant as a result of incest"
Doporučuji se na tu statistiku podívat. Mnoho lidí totiž obhajuje potrat právě kvůli těmto důvodům, které jsou uváděny jako výjimky - zdravotní potíže - a ty by podle mě měly být posuzovány individuálně, neměly by však umožňovat potraty proto, že si žena dítě "nemůže dovolit"...
Budu ráda, když se k tematice vyjádříte. Zajímáte se o to? Řešíte to nějak, hledáte si k tomu informace?
Chci na skoro-závěr však zdůraznit, že neodsuzuji nikoho, kdo potrat podstoupil, protože to mi ani náhodou nepřísluší.
Skutečný závěr - slyšela jsem o knize, která se tomuto tématu věnuje, jmenuje se "Proč chránit nenarozený život" a doufám, že se k ní někdy dostanu.
Aj mojej mamke vraveli, že budeme na 90% postihnutí a pritom sme uplne v pohode. No ja úplne v pohodeniesom, ale môj brat-dvojča áno. Síce nikto nieje uplne v pohode, ale chápeš ako to myslím :D
OdpovědětVymazatA som proti potratom, pretože je tu tá možnosť dieťa donosiť a v prípade napr. znásilnenia alebo málo financiíí dať ho adoptívnym rodičom. Nie do domova, ale rovno rodičom o ktorých vieme že sa onho dobre postarajú. A ajtak, poznám vela deti z detského domova a sú šťastné a dokonca šťastnejšie než my niektorí ktorí si žijeme niekedy ako v bavlnke. Tak prečo hned vražda?
No, šachy jsem začala hrát ve školce a hrála jsem i závodně :) Připomínat se asi nebudu... já o tu brigádu zas tak moc nestojím :D
OdpovědětVymazatZajímavý článek. Ne že bych se o to nějak extra zajímala, ale někdy si ráda přečtu něco i na toto téma. Já jsem taky proti potratům... chápu případy, kdy by se mělo třeba narodit těžce postižené dítě nebo by těhotenství či porod ohrožoval na životě matku. Ale kdyby se mi mělo narodit postižené dítě, myslím, že ani tak bych na potrat nešla. Ale těžko říct... doufám, že tohle nikdy nebudu muset řešit.
V každém případě si myslím, že pokud někdo z nějakého důvodu dítě mít nechce, nemůže, tak od toho existují babyboxy, adopce atd. Nechápu, jak někdo může dítě někde odhodit, to je vážně hrozné :(
nikdy neříkej nikdy...
OdpovědětVymazatnepodporuji,ale ani nejsem proti potratům.
V případě, že by již v těhotenství byly patrné a viditelné známky poškození plodu, vzdala bych se jej a raději bych jej usmrtila formou potratu. Ony to jsou strašně silácké řeči, nešla bych na potrat a tak. Ale domysleli jste ty důsledky? Domyslely jste ten život? Jestli se vůbec dá mluvit o životě. Nebyla by to jen snaha přežít? Museli byste zůstat s postiženým dítětem doma, nejistý příjem... Ano, toto může nastat i po porodu,ale to je na jiné povídání. Potom už bych o svého potomka bojovala. Ale vědomě přivést na svět postiženého? Já ne.
Další moment kdy bych potrat pochopila je těhotenství po znásilnění.
Co nechápu a co se mi příčí jsou potraty tipy "teď to dítě nechci, teď si chci užívat.." v tu chvíli bych potencionální rodičce dala čočku mezi oči. Tolik jiných se snaží otěhotnět a ty se dítěte dobrovolně vzdáváš?
Každé má své pro a proti... každý má právo se rozhodnout dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale chce to přemýšlet.
Souhlasím.
VymazatNesúhlasím tak úplne so všetkým, ale musím teda povedať, že som rozhodne PROTI potratom. Mám ľahké odôvodnenie. Keď už je človek tak dospelý, aby usúdil a rozhodol sa mať nechránený sex, tak je podľa mňa aj dosť dospelý na to, aby znášal následky. Nie je to predsa vina toho dieťaťa, ale hlúposť matky a otca.
OdpovědětVymazatČo sa týka postihnutých detí, majú rovnaké právo na život ako my. A možno nám prinášajú veľa starostí a nejaké ekonomické nezrovnalosti, ale človek predsa nie je chodiaca mašina, ktorá zarába. Tieto postihnuté deti dokážu priniesť do života iných veľa, hlavne zo stránky poznania a citov.
No a ku koncu sa dostávam v bodu znásilnenia. O tom nemám, čo povedať. Tu by som potrat dokázala pochopiť, ale vždy je možnosť dieťa donosiť a dať na adopciu, ak by bola žena či dievča natoľko silné. :-)
Navyše som čítala, že to dieťa cíti všetkú tú bolesť pri odtŕhaní končatín či rozleptaní chemickou látkou. Príjemná smrť? Rozhodne.
Spíš nechápu, že se lidi v dnešní době nechrání, když už nechcou otěhotnět. Vždyť mají tolik možností antikoncepce, ale jsou lehkomyslní a pak se diví, jaké je čekají následky... Nemám na to radikální názor zda ano nebo ne, všechno je to strašně rozporuplné, každé dítě navíc od svých rodičů cítí když je nechtěné... všechno to závisí od jednotlivých situací, takže nemůžu říct, na které straně jsem.
OdpovědětVymazatMám rovnaký názor ako ty. Najhoršie na tom je, že tí nenarodení ľudia mohli pre svet urobiť niečo prospešné. Napríklad vynájsť nejaký liek alebo niečo podobné čo by zmenilo svet. Potratov je v tejto dobe strašne veľa a desí ma to. Zakázala by som to a výnimku by som dala iba ženám, ktoré sú v ohrození života.
OdpovědětVymazatAle takisto tie mamičky nejak neodsudzujem, len som z toho sklamaná. Veď to dieťa potom môžu dať na adopciu.
Dlouhou dobu jsem byla dost proti potratům, ale když ono to není tak jednoduchý...
OdpovědětVymazatJá sama se samozřejmě chránim a pokud by i tak náhodou došlo k nechtěnýmu otěhotnění, rozhodně bych si to vzít nedala...
Vidím to tak, že lidi často chodí na potrat prostě ,,jen´´ kvůli tomu, že si chtěj třeba ještě užívat, nemaji peníze apod...ale vždyť se to dá řešit...když už se do takovýhle situace dostali, myslim si, že by na potrat neměli chodit a rozumně to vyřešit...prostě mě drtí, že se to bere přesně jak píšeš - jako vyříznutí znaménka apod...a to mi vadí. Ještě na začátku střední školy, jsem znala holku, který bylo 21 let...měla partnera a ochranu vůbec nepoužívala...když otěhotněla šla prostě na potrat a bylo to...a byla na něm myslim, že 4x... takovýhle lidi bych snad vraždila...
Na druhou stranu chápu, když k tomu maj lidi nějaký rozumný důvody a třeba se fakt chráněj, ale selže to...nebo když je někdo znásilněnej apod...
Ale aby se to bralo tak, jak se to bere, to se mi nelíbí...