Tento týden byl pro mě velice náročný. Ne proto, že bych měla hodně učení - i když ano, nějaké písemky proběhly - ale proto, že mě trápila bolest hlavy. Nevím proč - zda z únavy, špatného ležení (nějaký skříplý nerv), stresu, změny tlaku,... - mě tři dny (z pěti!) trápila bolest hlavy. Nejhorší to asi bylo v úterý, v den Masarykiády (kdo čtete můj blog už dlouho možná tuto akci pamatujete, je to takové soutěžení u nás na škole, vytvoří se skupinky složené z lidí různých tříd, chodí se od stanoviště ke stanovišti - angličtina, fyzika + matika, čeština,... a získávají se body. Tři družstva s nejvíce body získávají žolíky - kartičky, které mohou použít při jakémkoliv zkoušení či písemce a tím se jakoby omluvit, nebudou psát či nebudou zkoušeni ten den). Při cestě tramvají domů jsem trochu usínala (na ramenou K.), přestalo mě to bolet, ale po tom, co jsem vstala, mě to zase začalo šíleně bolet. Tedy pondělí, úterý a pátek jsem v podstatě doma prospala, neb jsem přes tu bolest nebyla schopna nic dělat, jen spát nebo ležet, a když mě to už oblet přestávalo - večer - tak jsem byla naprosto neschopná cokoliv dělat. Doufám, že už ty bolesti skončily.
Další špatnou zprávou tohoto (skoro již minulého) týdne je, že nám začal nějak blbnout počítač. Ano, už dlouho s ním nebyl žádný problém. Ano, já se o něj nějak extra nestarám - neumím to a vždy se bojím, že bych to mohla akorát zhoršit, tedy nechávám to raději na lidech znalejších. Naštěstí máme ještě můj netbook, takže nestrádáme :D
A asi tři týdny nebudeme mít chemii (teď jsme ju dva týdny neměli a příští týden asi taky mít nebudeme). Nejdřív se mi to líbilo, ale teď mě to už začíná děsit. Budeme pak strašně spěchat a bude to náročné.
před pár lety se rodilo každé 2.-3. dítě postižené..to už je snad něco jiného ne?nemám sourozence,praděda býval v armádě,děda také...naši to nechtěli riskovat,protože hodně přátel od našich mají postižené děti:(
OdpovědětVymazat