Očekávání

Nejhorší věc, jaká může člověka potkat, jsou nadměrná očekávání. Jenže co když mi nepřipadají nadměrná? Mám už důvod začít zase snít a asi to není dobře. Lehce mi zkazil náladu, to vám povím.
Škola je už v plném proudu. A tak se v tomhle ohledu na mě valí také očekávání. Očekávání, že budu pořád dobrá. Studující. Pilná. Možná jsem chtěla uniknout, ale to se mi asi nepodaří.

Je mi velice nepříjemné koukat se, jak se moje malá sestřička, Karolínka, neumí bavit v tak malém věku s ostatními dětmi. Je úžasná, zbožňuji ji, ale prostě vždycky stojí tak nějak vedle. Strašně se o ni bojím. Bojím se, aby nedopadla jako já. Věčně stojící vedle.

Kámoška plánuje oslavu a já jsem sice pozvaná, ale čím dál tím více se mi tak nechce. Skoro všichni tam budeme v páru, bude to zvláštní... Asi si s těmi lidmi stejně nebudu mít co říct. Nakonec tam půjdu spíše proto, abych jí prostě popřála a abych mohla říct "Jo, byla jsem tam.".

Vyšla jsem Radhošť. Pro někoho nic, pro mě výkon. Měli jsme totiž takovou... školní akci. Den církevních škol. Samozřejmě, my, vyšší gympl, jsme šli celkem dlouhou trasu (pro ty, co znají - z Kunčic p. Ondřejníkem, přes Pustevny). Samozřejmě, já nebyla pozvána na spolužákovu chatu.