Všichni nám odmala cpou do hlav, že můžeme být čímkoliv si usmyslíme. Já to tak ale nevidím. Mám před sebou hlubokou propast, všude mlha a já nic nevidím. Nevím, čím chci být. Když se mě někdo zeptá, kam směřuji, co jsou mé cíle, tak já prostě nevím. Všechny cíle mi byly z hlavy vymazány. Kdysi mé sny byly větší. Teď je můj nejvzdálenější cíl maturita. A to je už za dva roky (a kousek).. Co moje vzdálenější cíle? Kam se poděly?
Mám pocit, že jsem tak nějak.. přestala myslet. Memorizování si cizích výrazu v biologii je pro mě jednodušší než napsat úvahu do společenských věd. A to je dost špatné. Je mi to líto. Ale jak si tu vlastnost psát úvahy znovu osvojit? Nejsem schopná napsat už ani normální slohovku. Už dlouho. Chybí mi to.
Chápu, taky bych stála nevěděla čím chci být. Chci to jednoduše - podnikat :)
OdpovědětVymazatTa schopnost se vrátí ;)
Třeba to je jenom přechodné období a zase to přejde =) Já taky šla na střední s tím, že budu něčím, což se po nástupu změnilo (prostě jsem si ten obor představovala o něčem jiném) a na vysokou sem šla studovat úplně něco jiného.
OdpovědětVymazatA slohovky ve škole? To se spraví =)
Já také nevím, čím chci být, co chci dokázat a spoustu dalších věcí. Na školu by jsem chtěla jít do zahraničí, ale přeci jenom půl milionu za rok na škole v USA, nechci působit naivně. :-D A tak se snažím najít střední jazykovou školu, ale doteď jsem žádnou takovou nenašla, takže nejspíš ani neexistuje.
OdpovědětVymazat