Nějak jsem se poslední dobou ve škole asi zhoršila. Mám horší známky, ale štve mě to méně než dřív. Dobře. Horší. Chápejte, kdybych dneska nezvorala písemku z matiky, tak bych to asi netvrdila. Ale budu z ní mít pětku. A proč? Protože umím postup, ale neumím pitomé sčítání? Protože jsem se u jednoho čísla přehlídla? No co, vždyť my jako třída jsme se na to vůbec nepodívali, tak se těm pětkám nesmíme divit. Profesorka na matiku, o které jsem si myslela, že je fakt spravedlivá, se dnes ukázala ve špatném světle. Po pěti a půl letech. Dobře, měla své chvilky, ale tohle mi přijde jako podraz. Ovšem podle ní si za něj můžeme sami, obhajoba je marná. Buď máš správně výsledek nebo špatně, koho zajímá postup?
Nic. Nevzrušuju se. Ať mi profesoři vlezou na záda, nepotřebuji být premiantka. (Snažím se to nalhat sama sobě. Vždyť přece mám být v klidu - je to jen škola.)
dobré známky jsou skvělé, když se hlásíš třeba na střední nebo výšku, kde ty konečné známky chcou. ale potom stejně zjistíš (např. na výšce) že je jedno na kolikátý pokus nebo za jakou známku to dáš. hlavní je, že jsi to splnila.
OdpovědětVymazatkoneckonců, člověk si zvykne na všechno. je možné, že máš prostě jenom období, kdy ti to ve škole nejde podle tvých představ. je to třeba učivem, které zrovna probíráte. no a co. tohle ti nesedlo a sedne ti třeba něco jiného. Takže hlavu vzhůru =)
na černou labuť jsem se dívala večer, takže to byl docela zážitek. a s těmi opakujícími se scénami máš naprostou pravdu - furt vidět, jak zjišťuje, jestli je poškrábaná ap. leze po chvíli na nervy.
OdpovědětVymazatnejvíce mě asi překvapil konec