Ach ano, den vysvědčení. Já vím, že to bude znít divně, ale já mám tenhle den docela ráda. Ještě jsem neměla tak špatně vysvědčení, abych musela nějak litovat. Na naší škole to probíhá trochu jinak, než kdekoliv jinde. V devět hodin přesně (plus minus;)) začíná mše. Dočkáme se všelijakého kázání, modliteb, no, však vy, co jste alespoň na jedné mši byli, to znáte, a vy, kdo ne, tak těm to nemusím popisovat. Pak si vezme slovo zástupkyně ředitelky a představí nám naše studijní výsledky. Počet žáků ve třídě, průměr, kolik prospělo a neprospělo, kdo měl vyznamenání a kdo samé jedničky. Musím říct, že letos to na ty samé jedničky bylo skutečně skoupé. Celkově na škole tak čtyři lidi měli. Uch.
My s kámoškou jsme ještě šly do kavárny, a potkaly jsme ještě další dvě spolužačky. Bylo fajn. Pak jsme posháněly nějaké věci v Ostravě a jelo se domů (do Prahy, do Podolí, do lékárny...). Od té doby prakticky nic nedělám. Chvíli jsem si četla, ale mám novou knihu a za tu chvíli jsem se do ní nějak nedostala. Koukla jsem se i na chemii, ale nestresuje mě písemka ani zkoušení, takže to nehrotím.
A jsem unavená. Pořád spím a i přes to jsem unavená. Nebo právě proto? Asi bych se měla nějak zaměstnat.
Jůů.. ta kavárna zní tak lákavě..
OdpovědětVymazat