Všechno dobrý

Není mi tak dobře, jak bych si přála, ale rozhodla jsem se zvolit novou strategii - už jen tím, že vypisuji, jak blbě se mám a proč, si to až moc připouštím, prohlubuji, zhoršuji situaci. Takže od teď se pokusím pouze o optimistické články (jak dlouho mi to asi může vydržet?).
Z písemky z matiky, která dopadla celkově katastrofálně, mám jedničku. Já z toho ale nemám dobrý pocit. A vím proč. Ale to přejde.
Škola mě zaměstnává víc, než bych si přála. S Lukášem se uvidím - pokud vůbec - až o Vánocích, ale snažím se to brát z té lepší stránky.. Už je přeci skoro prosinec:) Uteče to rychle, jako všechno. Nebudu říkat, jak moc se mi stýská ani jak mám hnusný pocit na hrudi, jako by mi tam někdo položil cihlu. Ne, to všechno se dá přežít. Člověk si zvykne na všechno. I na bolest.
Šluska mé třídy byla fajná. Respektive lepší než půlka. Sice se mi stal jeden extrémní trapas a využila jsem J., aby mě doprovodil domů, ale on mě využívá častěji. Takže něco za něco.
Včera jsem na bazéně uplavala více než kilometr. Sice s velkými přestávkami, ale přeci jsem se snažila a to se počítá. Taky mě H. učila plavat pod vodou, což mi vždycky dělalo problém, a tak jsem na sebe aspoň trošku pyšná.