Za blbost se platí

A to doslova, penězi. Jaký je celý příběh? Ségřin kámoš nám přislíbil vodárničku za šest set. Tu střední, která se podává běžně v čajovnách. Skvělé cena, říkaly jsme si, a tak jsme to vzaly. Já už si naplánovala něco na pátek (včerejšek), čeho měla být ta vodárna součástí. Ovšem, pak vyšlo najevo, že míst šest set bude stát devět set. Tzn čtyři sta padesát na jednu. Paráda. Pořád si jen snažím připomínat, že to nebyla chyba, neboť se mi ty prachy "vrátí" v tom, že nemusím chodit do čajovny, abych si dala vodárnu.

Jo, a nezapomínejme, vodárna je špatná. Moc moc špatná, strašně si škodím. Ha.

Ve škole jde všechno tak, jak jsem očekávala. Zase přišel stres, protože se ode mě očekává, že budu mít velmi podobné vysvědčení jako na pololetí. Selhání je trestáno posměchem, údivem, a vším takovým. Kruci, kdyby mi zeměpisář nedal jedničku, bylo by vše lepší. Necítím se na takové vysvědčení, jaké jsem měla, protože si už skoro nic z toho učiva nepamatuji. Z ničeho, co jsme za to pololetí brali.

Včerejšek, pátek, byl úžasný. Až na to, že po odchodu N. a J. jsem brzy usnula, bolela mě strašně hlava, a M., která u mě zůstala na noc, mě nechala tak dvě hodinky spát a dívala se na film beze mě. 

Dnešek je ve znamení školy. Snažím se naučit chemii (i když u té mám pocit, že to trošku umím), a zeměpis, který ironicky neumím ani trochu. Snad nám budoucí písemku ohlásí, protože jinak jsem pěkně v háji. Jo a ještě bych se měla mrknout na španělštinu, ale to se mi nechce už vůbec. Španělština je nuda!