A je po prázdninách

Tyhle chvíle nesnáším. Čeká mě už jen víkend a pak zase hurá do školy. Jen to není úplně šťastné hurá. Už teď máme na příští týden naplánované čtyři písemky, odevzdávání laboratorních prací do chemie a tak podobně. Nejbližší delší volno, na které se mohu těšit, jsou Velikonoce. A pak? Pak už nic. 

O prázdninách jsem stihla zhruba vše, co jsem chtěla. Fajn, poznávačku ještě celou neumím, ale sto zvířat už jo. Ovšem bez zařazení do systému. Neumím ani zeměpis ani dějepis tak dobře, abych se cítila příští písemkou jistá. Místo studování mého učiva fyziky jsem se vrhla na něco ještě velmi vzdáleného, k čemu mě tak nějak nevědomky přinutil jeden kámoš, který mě teď taky pěkně štve, neboť se už dlouho neozval, a to mi to slíbil. Pff. Doufám, že má aspoň porouchaný počítač a zapomněl, že má mé telefonní číslo.

Dnes se chystám na koncert Kryštofa. Už se pořádně těším, jen mám trochu obavy z toho, jak to bude probíhat a co si vezmu na sebe, ale to už jsem také nějak vyřešila. Po dlouhé době taky uvidím jednu kámošku, kdysi jsem tady o ní psala.. Nevídaly jsme se tak často, jak jsme chtěly, jak to tak bývá, když si to lidé slíbí. Nakonec to je tak, že jsme se neviděly už více než rok. Možná už dva.