Dance!

Nikdy víc nebudu uzavírat sázky, které mě nakonec donutí cítit se trapně. Jako například teď s kámoškou. Víte, musíme už teď dávat přihlášky do tanečních na příští rok. Vzhledem k tomu, že máme ve třídě málo kluků a je jasné, že mě by nikdo nepozval, jsem si musela najít partnera. Nemám kluka, takže jsem se musela porozhlédnout po někom jiném.
Moje kámoška si na jednu stranu přála jít s jedním klukem, ale zároveň měla strach se jej zeptat. Tak jsem s ní uzavřela dohodu (sázku), že když se ho ona zeptá, já se budu muset taky zeptat kluka, kterého bych o to nikdy nepožádala. V podstatě, nikdy bych nechtěla žádat žádného kluka, je divné, když holka zve kluka do tanečních, ale nakonec jsem to udělala. A co je překvapující, on to zvažuje.. sice se oháněl frázemi typu "neví, co bude za rok", ale je ochoten se přihlásit a zaplatit zálohu. A kdyby se našel někdo vhodnější (haha, pochybuju), tak mu uvolnit místo.
Jsem ráda, že nad tím uvažuje, protože takhle budu moct jít do tanečních ještě jednou, tentokrát se třídou, a nebudu muset tančit s nikým cizím, ale s normálním klukem, kterého hudba a tanec docela baví (ne, není gay:D). Vlastně bych byla v sedmém nebi, kdyby tam se mnou šel on :) Jen mám strach, že si to rozmyslí, že se něco opravdu změní.

Zítra, jelikož je v ČR papež, jdu sama do tanečních (do těch, do kterých jsem šla o rok dřív s pár kámoškama). Holky jsou totiž v Boleslavi na tom papežovi a vracejí se zítra až pozdě, takže jdou buď v úterý nebo v neděli. Mám docela strach, protože je to prostě nepříjemné být v takovém davu, kde nikoho neznám a všichni ostatní tam někoho mají, navíc ještě se kupují vstupenky na půlkolonu a všechno. Ale to nějak přežiju, že.