I've lost my wings

Víte, asi týden jsem měla perfektní náladu. Nic mě nemohlo rozhodit, vše jsem viděla optimisticky. Vážně jsem si to užívala. Jenže pak jsem si uvědomila, že to, co mě drželo nad vodou, byla strašně naivní myšlenka, která se prostě nikdy nestane činem. A tak má nálada klesla, začala jsem se zase zajímat o školu nějak víc atd.
Škola. V mém bláznovském týdnu jsem si říkala, že mám ráda matiku. Docela mi i šla. Viděla jsem jasně řešení, dokázala ho najít.V pátek jsme psali písemku a já jí totálně zvorala. Ani ne půlku mám dobře. Najednou jsem znala postup, jak příklady řešit, ale výsledek mi nikdy nevyšel. Nebo vyšel, ale až na nějaký třetí pokus, na co fakt není při písemce čas. Takže jsem si to hezky napsala a skončila. Jen u jednoho příkladu jsem našla chybu a tak jsem jí hned opravila, to však nestačilo. Taky jsem zvorala ten nejlehčí příklad, což je k vzteku. Vlastně dva nejlehčí. Ten první kvůli tomu, že jsem si to nedovedla představit, a ten druhý kvůli pitomému znaménku (prostě klasika) :)

Celý článek

Včera jsem byla u taťky slavit jeho narozky. Jely jsme se ségrou domů už brzy, protože a) taťka nás nemohl odvést domů, b) ségra by neměla jezdit tramvají (blbá imunita) a jeden její kámoš pro ní mohl přijet mezi 3-4, takže jsem asi v půl čtvrté odjely.
"Divím se, že jste nejely hned po snídani." A co, že jsme jely brzy? I když si ségra za tu svou nemoc může z části sama, neznamená to, že by se to teď mělo přetěžovat, ikdyž to předtím přetěžovala. Chránit jeji zdraví, dokud můžem. Je na tom fakt docela blbě, ale to oni nechápou.
Dneska jsem se začala učit a zjistila jsem, že ve fyzice je jeden příklad, který jsme ve škole řešili jinak, než jak by se asi řešit měl. Nesnáším blbě podaná zadání.

Abych nezapomněla, ve čtvrtek mám půlkolonu. Jsem docela nervozní, protože mi to vůbec nejde a bude tam dost lidí od nás ze školy (až na to, že o rok starších) a ten kluk, s kterým jdu příští rok do tanečních (snad, pokud si to ještě nerozmyslí). Před ním se budu bát asi nejvíc. Navíc, každý si všimne páru, který je úplně mimo, takže to bude opravdu trapas. Vím, že některým lidem je do toho houby, ale i tak to bude ponižující, pokud to zvorám.

"Je to, jako když kluk řekne holce, že má rád červenou, tak ať si ji obleče. Podle mě chce, aby sis oblékla červenou." skvělá metafora mé kámošky. Na chvíli mi to zvedlo náladu, ale pak jsem si uvědomila, že to takhle vůbec nebylo myšleno. Je to jen nějaká jeho snaha měnit věci kolem sebe, lidi kolem sebe, toť celé.