Když ne útěk ke knížce, tak se z toho musím vypsat. A když nechci psát o konkrétní situaci, tak začnu psát příběh. Nikdy jsem nic nedokončila, ale vždycky mi to pomohlo.
Dneska se mi stalo něco opravdu nepříjemného, a tak jsem zase začala něco psát. Je toho jen trocha, ale cítím se líp. A nemusela jsem psát o tom, co se mi stalo.. Prostě útěk z reality do mé fantazie, která sice není výjimečná, ale já si to užívám, a o to v takových chvílích přeci jde. Jak by člověk mohl pomáhat jiným, když by nedokázal pomoci ani sám sobě? Kde by vzal tu sílu?
Než jsem to napsala, tak mi to znělo sobecky.
Jeden příklad (který není z mé hlavy, ale myslím, že mluví za vše) - představte si, že máte děti a letíte v letadle. Komu první nasadáte masku? Dětem nebo sobě? Správná odpoveď je sobě. Protože jak byste dětem mohli pomoct, když byste sobě masku nenasadili = udusili se? Vám by ty děti pomoci nemohli...
Takže jak můžete někomu pomoci, když se sami uvnitř hroutíte?
hm..to mas docela pravdu.s tou maskou.. jak jsi to ted napsala...kdyz se zamyslime je to uplna pravda ...... ale predtim by me to teda vubec nenapadlo ......
OdpovědětVymazatTo je pravda..Vážně..Nejdřív sem si v duchu říkala..No asi dětem, ale takle je to lepšejší:)
OdpovědětVymazatUtěky do fantazie jsou pro mě dennodenním dějem..zbožnuju ten pocit klidu, bezstarostnosti..Jsem jen já a můj vysněný svět..A jako hudební kulisa mi hraje hudba..