Sakra, proč to u mě prostě nefunguje? Já si nedokážu říct, že věci nejdou vzít zpátky. Ok, říct si to dokážu, ale nikdy mi to někde tam v hlavě necvakne. Stále přemýšlím nad věcmi, které jsem udělala a říkám si, jak bych to udělala líp, jak jsem blbá a že 'snad se nic nestalo'..
Jednu věc jsem si připustila už dávno. Jsem člověk, který uměle vytváří problémy. Chvilka klidu - fajn, tak proč se něčím nestresnout? Navíc takovou kravinou? Proč ne? Proč nad tím pořád nepřemýšlet a nepřát si, abych to udělala jinak?
Jak já bych to chtěla změnit!
Kdybyste věděli, kvůli jaké blbosti (vlastně jsou dvě) se stresuji dneska! Je to k smíchu! Já jsem k smíchu. Sama bych všem ostatním řekla, že to je v pohodě, nic se nestalo.. Ale ne, jsem to já, a proto i když si tohle řeknu, tak to nezabírá. Nic mě nedokáže uklidnit do chvíle, kdy to budu mít za sebou. A pak si zase vytvořím nějaký problém, který mě bude hlodat.
Jedna věc se pravděpodobně vyřeší v úterý (u té si nejsem jistá, jestli kladně.. ale co jsem udělala se nezmění!) a jedna ve středu.
Každý se stresuje pro něco jiného, a každému individuálně ty jeho stresy a problémy přijdou jako ty největší na světě, takhle se to nedá posuzovat. :-*
OdpovědětVymazatTaky si to nedokážu říct..A pořád dokola si vybavuju věci, který jsem totálně zbabrala..Nejdou vrátit, i kdybych si to moc přála..
OdpovědětVymazatNo jinak přeju aby se ta věc vyřadila kladně:) a nestresuj se..