Víra

Víte, o tomhle tématu přemýšlím asi od doby, kdy jsem přešla na gympl. Biskupský gympl.

Víra, to pro mě není pojem křesťanství. Věřit můžete v co chcete. Víra v náhodu, osud, vyšší moc (Bůh,..), posmrtné bytí, reinkarnace,..

Náhoda. Ale není to, co se zdá být náhodou osud? A kdo nám ten osud určil?

Já osobně nejsem křesťan. Ok, možná slavím Vánoce a trochu Velikonoce, ale z trochu jiné podstaty. Nechodím do kostela (když nemusím se školou) a modlení není činnost, kterou bych provozovala. Mě osobně vadí na křesťanství pár věcí. Například nemám ráda to, jak lidé něco udělají a pak se z toho vyzpovídají a myslí si, že všechno je v pořádku. Není. Chyby bychom se měli snažit napravit a ne jen se někomu omlouvat. Zpověď by mi nikdy nepřinesla takový klid.
Taky nemám ráda, jak jsou některé historické události překrouceny. Nemám ráda, když v některých křesťanech pozoruji pokrytectví - samozřejmě že to je lidská vlastnost, takže i křesťan jí musí mít, ale..

Někteří si možná myslí, že kdo není křesťan, tak není dobrý člověk. Nevím. Kde je vlastně hranice mezi dobrým a zlým? Má člověk právo to soudit?

Víra v osud. K té se možná přikláním víc. Ale na druhou stranu, ten kdo věří v osud v podstatě věří v to, že nemá svobodnou vůli. Nemá moc se rozhodnout.

Víra v náhodu. Jak jsem psala výše - jak poznáme rozdíl mezi náhodou a osudem? Co když to, co se zdá být náhodou je v podstatě osud nebo to, jak se navzájem vše ovlivnilo?

Reinkarnace, posrmtný život,.. těžko říct, co je po smrti, dokud to nepoznáme, že :P Takže k tomuhle s enehodlám nějak více vyjadřovat;)