Vážil by si člověk toho..

..kdyby byl pořád jen šťastný? Dokázal by to ocenit? Kdyby nikdy nezažil nějaké utrpení, jakou cenu by pro něj mělo štěstí? Já bych řekla, že žádnou.. Kdyby někomu v celém jeho životě vše vycházelo, nedokázal by možná ani pochopit ostatní, proč se trápí.. Ale takový člověk asi neexistuje, protože v nějaké lidské přirozenosti je dělat si věci těžší (třeba chybama nebo prostě způsobem, jak věci řeší..)..
Proč tedy někomu přát "šťastný život", když by to ten člověk nepoznal nebo by si toho necenil, nevážil? Raději sna přát, aby to trápení netrvalo dlouho a aby vše bylo pak zase ok.. No, nevím..

Tahle myšlenka nevychází ani tak z toho, jak se cítím ;) Já se mám docela fajn, jen mě tohle prostě napadlo..