čtvrtek 24. března 2016

Vztahy (nebo víra?)

Vytváření nových vztahů je pro mě vždycky obtížné. Řekla bych, že udržování ještě náročnější, ale to není pro mě tak úplně pravda. Introspekcí jsem zjistila, že když už nějaký vztah opravdu vytvořím, pak k tomu člověku přilnu a v mé hlavě k němu přistupuji vždy stejně. I když se pak třeba vídáme méně, i když ten vztah neoživujeme. Nějak si je ve svém srdci uložím a v každé další době k nim už takto přistupuji.

Zkoumáním svých vztahů jsem aplikovala i na svůj vztah k Bohu. Z počátku jsem nevěřila, což odpovídá tomu problému navazování vztahů. Znám spoustu lidí, ale jsou to opravdu jen známí, neumím si k nim vytvořit cestu. Poté ale ve mě postupně vztah k Bohu polehounku rostl. Neuvěřila jsem ze dne na den, ale pomalu se ve mě prolomovaly bariéry, až jsem si jednoho dne uvědomila, že opravdu věřím.

A stejně jako ve vztahu s přítelem mám mnoho chvil, kdy pochybuji. Jsme pro sebe praví? Vydržím s ním? Nevymýšlím si to, nezkrášluju? Ale opět úplně paralelně mívám dobu, kdy se cítím naprosto zamilovaně a přesvědčeně.

Proto je to celé pro mě o vůli. Umět si i přes pochyby, i přes těžké chvíle, uvědomit, pro co jsem se rozhodla a proč. A stále si za tím stát, pokud to pro mě má cenu, nenechat se ovlivnit momentálním (i třeba déle trvajícím) rozpoložením.

Jak to máte se vztahy vy? Míváte spíše okamžité vzplanutí, ať přátelství nebo lásky, které v některých případech rychle vyprchá, nebo spíše introvertně někoho poznáváte a tiše se vám ta osoba vkrade do mysli, do srdce?

3 komentáře:

  1. tohle moc dobře znám.. ale nic nezískáš, pokud to nezkusíš.. :) musíš hold věřit.. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Mám to úplně stejně - s Pánem Bohem i vztazích.
    Říkávám, že jsem taková trvalá, že když si v hlavě něco vyřeším, že tak je, tak se od toho nedokážu oprostit, byť mi ten člověk začne až ubližovat, protože jsem se rozhodla ho mít ráda a kamarádit s ním. Možná díky tomu mi funguje i pár přátelství, která oživujeme jenom půlročními dopisy.

    OdpovědětVymazat
  3. Pro mě je tak 95% navazování přátelských vztahů obtížné. Těch zbylých 5% tvoří výjímky, které ale bývají přesně taková ta vzplanutí, kdy si řeknu, že mi je s tím člověkem dobře a rozumíme si. Je to od začátku intenzivní. Pokračuje to a je to ještě lepší, anebo to ztroskotá (-často s klukama, ve kterých jsem se zmýlila nebo kteří chtějí víc, než jen přátelství). Vlastně si teď tak uvědomuju, že se mi nestává, abych nějakého člověka poznávala pomalu a pak se s ním přátelila víc. Neznamená to, že je mi ten člověk nesympatický, že nemáme společné zájmy atd. Jen v sobě mám určitou bariéru, kterou prolomí málokdo a buď hned nebo vůbec. Výjimkou je internet - blogy...čím déle čtu články nějaké osoby, tím víc mi je bližší, i když se spolu vlastně reálně nebavíme.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Tvůj komentář :)