čtvrtek 10. března 2016

Slova, klíč k poznání

Nikdy jsem necítila sílu slov tak výrazně jako v poslední době.

Mám problém s vyjadřováním svých myšlenek. Už nejen naživo, ale i v psaném textu. V hlavě se mi honí spousta slov, frází, ale neumím je slepit dohromady. Každé mé slovo, psané či vyřčené, mě usvědčuje z nízkého sebevědomí.

Slova nám dávají poznat druhé nejen svým obsahem, ale i jakousi formou, tedy slovní zásobou. Obsahem mohou různě klamat, snažit se nás svést na scestí, ale přesto lidé utváří zdání o sobě v druhých prostřednictvím slov. Někteří vládnou slovem tak, že druhé umí přesvědčit o čemkoliv. Podmanit si je tím, co říkají.

K tomuto článku mě dovedlo setkání s člověkem, kterého bych podle jeho dosavadního života považovala za dost úspěšného. Tento muž, jehož bych klidně zařadila do střední třídy, byl inteligentní a schopný, avšak jeho mluva také žalovala proti němu. Mluvil vulgárně. A já si v tu chvíli uvědomila, že je to jen člověk, který chce na ostatní působit dobře, ale sám se sebou není úplně smířený. Nepatří tak vysoko, kam se až dostal, potřebuje na sobě ještě pracovat.

Také někdy mluvím sprostě a pak se za to hrozně stydím. A asi proto mi to vadí i u ostatních. Jo, sem tam něco přežiju, přehlédnu, neřeším, ale když někteří lidé používají sprostá slova stejně často jako spojky, pak mi to nepřipadá v pořádku.

Slovní zásoba, jakou si osvojujeme a jakou používáme, o nás vypovídá více, než si myslíme. Pociťuji, že jsem se nechala uzavřít do klece tvořené malým počtem slůvek. Nehraji si již s nimi, neobjevuji jejich kouzla, nepoužívám je k vyjádření sebe sama.

5 komentářů:

  1. V tomto je mnohem větší síla, než se může zdát. Taky třeba doktor, který je ale jak dlaždič, ve mě nebudí důvěru, byť by byl sebelepší. Sprostá mluva mi hodně vadí. Nejsem na ni zvyklá, neplánuji si zvykat a raději zanadávám do mikrovlnek, trubců, rychle se projdu nebo praštím do polštáře. Protože slova, ty nadělají někdy více paseky, než facka.
    Také vnímám, jak mě vysoká uzavřela, jak jsem v těch pár slovech, která používám, a tak se snažím po chvilkách se přemlouvat a na 15 minut denně otevřít beletrii (tím myslím mou stávající Vojnu a mír), abych se "udržovala".
    Je to poznat na bakalářském semináři, kde si začínáme vzájemně opravovat pravopisné chyby. A člověku zůstává rozum stát, že to by takto přece nikdy nenapsal, ale napsal, protože se soustředil na odborný obsah.

    OdpovědětVymazat
  2. Ja sa tiež neviem vyjadrovať. Vážne, hanba mi. :D Na druhú stranu som presne ten typ človeka, ktorý si dokáže presadiť svoje, podmaniť si iných, proste by som mohla byť manipulátorom. Ale nerobím to, lebo to nie je vôbec pekné. :-)
    Inak súhlasím s celým článkom, slová majú poriadnu silu. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Toho, že se neumím vyjadřovat si všímám při psaní bakalářské práce, přenést myšlenky mi dělá pěkný problém :-D.

    OdpovědětVymazat
  4. uplne chapem, som doslova mimo, ked sa stretnem s vulgarnym clovek, aj ked to nie je mierene na mna :D, proste je to velmi negativne.
    A ano, minule som uvazovala nad tym, ze na to kolko knih citam a kolko toho napisem realne pri rozpravani pouzivam stale tie iste vyrazy. Snazim sa to zmenit, rozpravat viac pestrejsie a kultivovanejsie, ale je smutne, ze ked sa na to vyslovene nesustredim som stale v tom svojom "hej", "neviem", "bolo fajn" a podobne xD

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Tvůj komentář :)