Mám to. Nejtěžší zkouška, kterou jsem se učila tři týdny (a během semestru) je za mnou. Jsem šťastná. Jsem unavená. Ale zvládla jsem to! Chybí mi ještě jedna zkouška, ale z té nemám rozhodně takový strach (už to jen nepodcenit:D).
Už plánujeme s přítelem hory (i když možná nakonec nepůjdu) a ples... A já se těším, raduju, cítím se volněji... Prostě je to za mnou a už nikdy (doufám) nebudu muset vědět, jakou nukleovou kyselinu mají bunyaviry nebo zda roste Corynebacterium na Müller-Hintonově agaru. Muhehe.
Myslela jsem, že všechny ty materiály budu chtít zahodit, vyhodit, spálit, ale teď je mi to líto. Víc jak tři týdny mého života, neustále vysedávání nad těmi věcmi... Fujky.
Och, veliká gratulace!
OdpovědětVymazatTaky mám všechno učení slavnostně schované ve skříni, ty materiály, stejně jako sešity ze střední. Ty jsem před maturitou různě porozdala kamarádům, kteří z toho třeba, na rozdíl ode mě, maturovali :-D
Ať plány vyjdou!
Jeeeeeeeeeeeeeeeeeeeej gratulujéééém ani nevieš akú mam radosť že to máš konečne za sebou:) Tvrdo si makala tak sa určite niečim odmeň, to je príkaz!:D
OdpovědětVymazatAj tie hory by boli skvelá odmena:)
Velká gratulace, rozhodně zasloužené!:-)
OdpovědětVymazatTo ti moc gratuluju :) taky mám takové pocity po tom, co se něco neustále učím, že bych to nejradši už ani neviděla.. ale kdo ví, třeba se to ještě bude hodit :)
OdpovědětVymazatbýt tebou bych na hory určitě jela, docela ti je závidím.. já si dneska až v rozhovoru s kámošem uvědomila, že se na ně výjímečně nechystám :D
Gratuluji šikulko! :-)
OdpovědětVymazatNic bych nevyhazovala z vlastní zkušenosti ;)
PS: díky za komentář u mého článku a prosím ještě o odpověď