Poslední zkouška

A já se k ní tak tak plazím. Tento semestr jsem měla nejméně zkoušek za celé studium (jenom tři!!), ale vzhledem k mikře (o které jsem se tady zmiňovala už tolikrát) mám stejně zkouškové dlouhé. Poslední zkouška je asi docela lehká - všichni říkají, že je fakt v pohodě a navíc tak nějak zhruba víme, co po nás u zkoušky chce. Takže já se pohybuju mezi dvěma extrémy - v jednu chvíli jsem uklidněna okolím, že to bude skutečně v klidu, v druhou chvíli si říkám, že asi tou zkouškou sotva prolezu (bylo by mi to jedno? pochybuju...). Vždycky, když někdo tvrdí, že je zkouška v klidu, tak proto, že už ji má za sebou. A vzhledem k tomu, že si připadám přeučená, tak prostě nějak nemám snahu se k tomu učení ještě dokopávat. V úterý to už (snad) bude za mnou, já si volno užiju plnými doušky (i když už teď jsem ve svém režimu polevila - například ve středu jsem vyrazila na brusle - na rybník:)) a budu se věnovat taky bakalářce (fakt, budu!).

Teď jen přežít do úterý:)