Budu ráda za reakce, protože se snažím pochopit. Jsem si
vědoma toho, že se někde dopouštím zjednodušení, zobecnění, omylů. Neprožila
jsem si to. Jsem jen pozorovatel zvenčí, kterého mrzí, že si tím někdo
prochází. Mám dojem, že vypsání se z toho pomůže akorát mi. Zbavím se toho
zděšení. Vím, že tyto bytůstky potřebují mnohem víc péče než nějaký blbý článek…
Někdo, kdo čte moje články už hodně dlouho, by si mohl
vzpomenout na období, kdy jsem měla problémy s jídlem. (Umím to určit na
třídu, kterou jsem navštěvovala, na rok ne, a proto jsem využila blog a našla,
že to bylo v roce 2010. Neočekávám, že by někdo tak dlouho četl můj blog
:D) Byly ovšem trochu jiného rázu, než byste čekali. Jsem od přírody štíhlá.
Můžu sníst, co mi přijde pod ruku a nikdo to na mě nepozná. Mám život o to
snazší (ale popravdě se obávám doby, kdy se můj metabolismus obrátí proti mně,
že přiberu a nebudu se umět v jídle ovládat, protože jsem to nikdy
nepotřebovala).
Jaký byl můj problém? Já prostě hodně zvracela. Ze stresu a
i ze zdravotních důvodů. Nesnášela jsem to. Každý den bylo pro mě ráno peklo,
neboť jsem se necítila dobře, a když jsem cokoliv strčila do pusy, tak jsem
zvracela. I blbý zubní kartáček!
No. Tak teď víte, jaký problém jsem s jídlem měla. O
tom jsem ale primárně psát nechtěla (spíše to pro mě slouží jako můstek - měla jsem s jídlem potíže a proto nechápu, jak někdo tohle může podstupovat "dobrovolně"). Mám docela ráda různé fitness blogy,
obdivuju holky, které se do toho fakt pustí a žijí zdravě. Sice to podle mě
někdy hraničí s posedlostí (ano, je fajn zdravý životný styl, ale nikdy by
se z toho neměl stát smysl, cíl), ale to není důležité. Naproti tomu mě
velmi děsí ty pro-ana blogy, na které taky někdy narazím.
Studuji biologii. Vím, jak je pro lidské tělo důležité, aby
dostávalo dostatek živin. Vím, jak stopy to pak na těle zanechá a jak náročné
je to vrátit zpátky. Ano, tělo něco vydrží, ale za cenu těžkých ztrát.
Je za tím potřeba kontroly? Snaha se potrestat? Nevím. Ale prosím,
lidé, nemučte se. Tím, že z váhy uděláte své božstvo, si hrozně
ubližujete. Přeci nemůže být vaším cílem se zabít, jenže cesta skrze hladovky
je dálnice právě tímto směrem.
Tyjo, to ti závidím, že můžeš sníst cokoliv a nepřibereš (a nemyslím si, že by se ti to někdy mělo otočit). Ovšem to zvracení už tak fajn není. :(( To ale taky neznám. Já nezvracím a hlídat si musím každé sousto. :(( No a jelikož se neustále snažím hubnout, blogy zaměřující se na blogy sleduji docela hodně. Některé jsou vážně o zdravém životním stylu, což je hrozně fajn. Ale taky jejich pár moc pro-ana. A ty vůbec nechápu. Hladovění vůbec nic neřeší a štve mě, že to ty holky nedokážou pochopit. :(
OdpovědětVymazatJá bojovala s poruchama přijmu potravy dlouhou dobu, nyní jsem si vědoma toho, že se opravdu jednalo o mentální anorexii, která vyústila v záchvatové přejídání, ale nikdy, nikdy mě nenapadlo zvracet. Nevím proč ani, radši jsem nejedla nebo přehnaně cvičila, ale dostat potravu tímto způsobem jsem nikdy nechtěla. A šíleně mě překvapuje, že na blog.cz je stále hojný počet pro ana blogů a nikdo s tím nic nedělá. Protože tahle nemoc je boj na celý život a šrámy už to zanechá, jak fyzické, tak psychické.
OdpovědětVymazatA to, že nemůžeš přibrat ti nezávidím, protože takové holky se zase mnohdy musí potýkat s tím, že je ostatní označují se vychrtliny, co by se měly najíst, přitom to nejde.
Driv jsem s timto taky mela problemy, takze ty holky svym zpusobem chapu (ja ale do anorexie nikdy uplne nespadla, vzdy jsem se vcas vzpamatovala). Hladoveni nebo pripadne zvraceni je prp ne proste rychla cesta za "peknou" postavou.. Rizika si v tu dobu proste plne neuvedomi.. Ja se nastesti obratila na zdravy zivotni styl a vaha sla dolu rychleji nez s hladovkama. :)
OdpovědětVymazatNaprosto s tebou souhlasím - tělo něco vydrží, ale otázkou je, jak nám to za deset let zpětně vrátí. To se totiž neprojeví hned. A je úžasné, že si to plně uvědomuješ. To není samozřejmostí. Všechno s mírou - i cvičení ;-)
OdpovědětVymazatTie rôzne pro-ana blogy by sa mali rušiť...proste by nato mal byť zákon. Pretože sa určite nedá ani spočitať kolkým dievčatam právve tieto blogy "dopomohli" k anorexii alebo bulímii.
OdpovědětVymazatTie pocity ked človek každé ráno zvracá dobre poznám a je to hrozné...zo stresu vracať? ach nikomu neprajem.
Ale dievčatá ktoré trpia ppp chápem, len je tak smutné že vedia aká ťažká diagnoza to je a začnu tuto dg podporova tým že o tom píšu na blogu a navzájom sa podporuju v tom ake budu nešťastné ak budu tučne..Preoč to robia verejne? ved oni si neuvedomuju kolko dievčat si "vdaka tým blogom" povedalo že chcu schudnuť pretože tam sa predsa píše že tučne dievčata su škaredé ach..
tak to sme dve, pro-ana blogy desia aj mna...x/ tiez niekedy rozmyslam ako to tie dievcata mozu robit dobrovolne, ci uz vracat, alebo proste prestat jest..ako sa clovek dopracuje k tomu, ze prekona tie priserne krce, po ktorych uz prestane potrebovat jedlo? brrr, z toho mrazi, ze je to niekoho zivotny plna. Nie som za cenzuru, ale pro-ana blogy mi pridu tak nebezpecne, ze by som ich rovno zakazala.
OdpovědětVymazata veru, aj ja zavidim, ze mozes vsetko papat, ale nemusi sa to obratit proti tebe... mne cely zivot hore dole lietala vaha po kazdom suste, az som sa nakoniec ustalila pri pravidelnom a relativne zdravom papani s kratkym cvicenim tak 1 ci 2x tyzdenne...a teraz aj ked popustim, tiez zacinam mat pocit, ze nech uz zjem cokolvek, nepriberiem ani gram... chcem tym povedat, ze ten genialny metabolizmus sa da vzdy odznova nastartovat a ani to neboli :)