Jsem člověk, který rád ví přesně, co má dělat. Když mi někdo vysvětlí postup nějaké činnosti, většinou stejně najdu něco, co mi není dokonale jasné a jsem z toho nervózní. Proto se vždycky raději zeptám. Dřív jsem se ptala svých spolužáků, jenže ti mi většinou odpoví způsobem "No já nevím, já to dělám takhle....", což pro mě není dostačující. Na jednom cvičení jsem však využívám laskavosti vyučující a většinou se ptám na všechno jí.
Jenže. Jenže dneska jsem se jí zeptala na něco (co byla dost možná blbost, každopádně mi to nebylo jasné, neboť nám na to v protokolu chyběla tabulka) a už asi u ní pomyslný pohár přetekl. Ne že by po mě řvala, to vůbec, jen měla takovou jedovatou poznámku, která se trefila do černého.
Ano, připadám si vždycky hloupě, když se ptám i na blbosti, ale raději se zeptám, než udělat něco špatně. Ale asi to nemá cenu se ptát. Asi se máme s danými úkoly jenom nějak poprat a nepůsobit i toho jako největší blbci.
Máme to podobně. Také mám ráda ve věcech jasno, chci znát jasný průběh a postup, být důvěrně seznámena s tím, co se po mě chce. Nějaké zběžné "tak, tak a tak" mě neuspokojí a hlavně neuklidní. Vždy bojuju se strachem, že když se zeptám budu působit hloupě a ostatní obtěžovat, ale když mlčím je to pro mě hrozně stresující, pořád ta nejistota, zda to dělám tak, jak bych dělat měla a že za výslednou práci sklidím posměch/nebo prostě neuspěju, protože to bylo špatně.
OdpovědětVymazatVždycky říkám (sobě i lidem kolem), že je lepší se zeptat, i když někdy reakce není příjemná...
Děkuji za podporu, jsi moc hodná :)
OdpovědětVymazat"No já nevím, já to dělám takhle..." No tak to jsi vystihla, tohle taky nesnáším :D Bohužel, sama kolikrát nic jiného poradit neumím... Taky myslím, že nejlepší je se zeptat přímo vyučujícího, akorát že já se tak stydím, že jsem se odvážila zeptat jen málokdy. A nejde jen o školu... nedávno jsem se ptala majitele na ranči, kde najdu vazák a taky jsem si pak po jeho odpovědi připadala jako blbec.
Ja si v podstate ako blbec pripadám stále. Pretože väčšinou nechápem nič na prvykrát pretože som úplný VYMLET a tak som sa kedysi pýtala. Potom to každému začalo liezť na nervy a neskôr som bola známe vymleté dievča..Teraz sa radšej nepýtam nič aj ked nechapem, ale ajtak mi to je naprd lebo ludia si všimnú že nechápem a neviem čo mám robiť haha. Proste vymlet.
OdpovědětVymazatMám to stejně, taky se radši několikrát zeptám, dokud mi není všecko úplně jasné. Pokud má na Tebe učitelka jedovaté poznámky, vypovídá to jen o její neschopnosti zadat úkol a vrátila bych jí to stylem "nezlobte se paní učitelko, ale kdyby jste to vysvětlila jasně, tak se Vás neptám" :)
OdpovědětVymazatJe fakt, že člověk, který se bude pořád na něco doptávat může v té chvíli působit trapně, toho se taky často bojím, ale v konečném důsledku se toho doví mnohem víc než ten, co se neptá. :)
OdpovědětVymazatUčím to i své dcery: ptejte se, raději stokrát než vůbec. A jak to vypadá NEŘEŠIT!
OdpovědětVymazatKdyž jsou děti malé, ptají se na vše bez ostychu, nejčastěji "a proč?" a asi jim dospělí často odpoví, ať se neptají a pak už otázky upadají, je to škoda, já sama se stydím ptát :-(
OdpovědětVymazatAdél
Dříve jsem s tím měla taky problém, potřebovala jsem všechno několikrát vysvětlit a bych to vůbec pochopila a vlastně je to občas tak i teď :)
OdpovědětVymazat