V dnešní společnosti se všichni hodnotíme nejprve podle vzhledu. Podle toho, jak kdo vypadá, se nám k dané osobě vytváří sympatie nebo antipatie. Jeho chování, projevy jsou viditelné později a proto si jich někteří mají tendenci nevšímat. Zatratíme bezdomovce jen proto, že vypadá jako bezdomovec. A přitom to může být člověk se stejnými morálními hodnotami, jako máme my, jen prostě okolnostmi je právě teď někde jinde ve společenském žebříčku.
Nejhorší je ale, že lidé, kteří si zvykli takto nahlížet na druhé, nastavují i sobě dosti pokřivené zrcadlo. Ženou se za lepší postavou nebo prostě jen neustále nakupují nové oblečení, aby se udrželi módní. Z koníčku se stává posedlost. Vytrácí se obsah člověka a zůstává jen forma.
Bojím se, že i já někdy mívám sklony k tomu být příliš malicherná co se vzhledu týče (i když vně - na tom, jak se skutečně oblékám a upravuji - by to poznal málokdo). A přitom by na tom až tak nemělo záležet. Nechci mít ve svých hodnotách vzhled na některém z prvních míst. Nechci chodit po ulici a všechny měřit pohledem a podle účesu či oblečení věštit, čím si prošli a jací jsou.
Nepochopte mě, nemyslím si, že je špatné chodit upraveně, pěkně. Jen mi vadí myšlenka, že to by mělo být to první, na čem člověku záleží, čemu věnuje denně až moc času.
Další věc, která mě napadá k tomuto tématu, je hubnutí a přílišná starost o tom, co jím. Tedy, řekla bych, že já zrovna s tímto problém nemám. Ano, snažím se jíst relativně zdravě, ale nedržím se toho zuby nehty (možná to bude i tím, že hubnout nepotřebuji, proto je to pro mě jen nástroj, jak se cítit dobře a neškodit si). Vždy mě ale mrzí, když se celé bytí některých lidí upne jen k tomu, jak buď co nejvíce zhubnout, nebo jíst jenom správně (kdo ví, co to je). Z jídla, z krásného potěšení, se stane božstvo.
Proto prosím, zastavme se někdy a zamysleme se také čím naplňujeme svůj život, své jednání. Snažme se nezůstat prázdní, bez obsahu, ale hledejme to, co nás skutečně naplní. (A zatímco to píši, tak mám v hlavně prázdno ohledně toho, co by to mělo být.)
Napsala jsi to velmi výstižně. Pravda je taková, že na vzhledu záleží, neboť jej při setkání registrujeme jako první vjem a vzbuzuje to případnou náklonost či odtažitost. To je logické a přirozené - ale je hloupé se k člověku otočit zády proto, že nemá nejmodernější oblečení, podivný účes apod. To je povrchní. Bohužel mnoho lidí takových je soudí "knihu podle obalu".
OdpovědětVymazatMoc se mi líbil ten závěr... Kéž bychom se naučili oceňovat skutečné hodnoty místo honby za pozlátky, které ve výsledku skutečné štěstí nebo spokojenost nedonesou.
Máš úplnú pravdu. Každý by sa mal o seba starať a pekne upraviť, ale nie prechádzať až za hranicu ked už v živote nič iné nerieši len vzhlad. Bojím sa trošku že som do toho spadla aj ja. Pretože často plačem nad tým ako vyzerám, aká som škaredá, tučná...Ale chcem aby sa to zmenilo:)
OdpovědětVymazatPodle mého názoru je fajn, když o sebe člověk pečuje a nákup pěknýho oblečení mu udělá radost, ale jen když je to v normě. Jestliže se z toho stane taková posedlost, že nikoho nic jinýho nezajímá, je povrchní a hodnotí podle vzhledu i ostatní, je to zlý.
OdpovědětVymazatOno to je takhle ale se vším - jestliže se na něco příliš upneme, není to dobrý, protože nám to škodí. A vlastně jsme nesvobodní, protože ten pocit nám nedovoluje volně dýchat.
Joo, halo-efekt... často na něho dáváme.
OdpovědětVymazatPro mě jsou krásní lidé, šťastní lidé. To, co z nich vyzařuje. Když je někdo vzhledově dokonalý a je smutný, vzteklý... "nelíbí se mi".