Slunce

A zase po sinusovce nahoru, směrem k pozitivnějšímu článku.

Sedím si takhle na privátě a sluníčko mi skrze balkonové dveře a okno, které rozměrově stejně široké jako celá stěna od mého pokoje, svítí na kůži. Miluji ten pocit, kdy mi sluníčko laská pokožku, hraje si s ní, rozzáří a rozehřeje ji. Ráda se ke sluníčku natáčím, přivírám oči a nechávám ho tancovat po mém obličeji. I když to zní jako klišé, tak se mi najednou zdá být všechno v pohodě (a co by taky nemělo?).

Ale co mi během deštivých dní nahradí sluníčko? Neubráním se druhému klišé a to je úsměv. Těší mě, když lidé kolem mají dobrou náladu, když umí přát ostatním jen dobré, když jsou jednoduše šťastní. Těší mě lidé, kteří mi poděkují, když je pustím sednout a usmějí se, těší mě, když podržím starší dámě dveře od výtahu a ona mě mile pozdraví a rozloučí se se mnou s přáním krásného dne, těší mě, když se na mě usměje prodavačka v obchodě nebo průvodčí ve vlaku. Jednoduše mě těší všichni, kteří mí být milí k ostatním, a ještě víc mě těší ti, kteří umí být milí k ostatním i přesto, že oni se nemají zrovna nejlépe :) Proto i já se snažím být taková.

Zároveň vím, že není vždycky všechno pro každého sluníčkové... Ale jsme tady a měli bychom snad prožívat co nejvíce radosti, a hlavně tu Radost přát i ostatním. A tak si vážím těch, co ji nejen přejí, ale i rozdávají....

Ironické - jak jsem to psala, tak vážně bylo krásně a teď je to počasí aprílové....