Lyžování

Příspěvek jako protiváha k tomu poslednímu:) 

Víte, jako malou mě neučili lyžovat a myslím si, že rozhodně v naší populaci nepatřím mezi výjimky. Nejela jsem však ani na školní lyžák a to ze tří důvodů - za prvé, neuměla jsem lyžovat a proto jsem se bála, že se mezi spolužáky jen zesměšním a nebude se mi to líbit (skutečně hloupý důvod plynoucí ze strachu poznávat nové věci). Za druhé mám problémy se zády a tehdy mi mamka říkala, že by to na ty záda (ty pády atd) nebylo dobré a já to automaticky vzala jako fakt. Za třetí jsem věděla, že to bude stát finance, jejichž nedostatek (respektive množství "přesně akorát") byl i v tom věku pro mě příliš hmatatelný.

Abych k tomu ještě nasadila pomyslnou korunu, tak musím přiznat, že jsem nesnášela, když mi někdo říkal, jak je lyžování super, protože mi to přišlo jako sport snobů. V mých měřítkách jsou drahé lyžáky, lyže, vleky.

Ovšem loni mě přítel přemluvil a jeli jsme poprvé lyžovat. Musím říct, že lepšího učitele jsem si nemohla přát, protože mi každý pohyb umí dobře vysvětlit, ukázat, naučit a navíc zvládá i moji agresivnější, choleričtější nebo plačtivější verzi.

Letos jsme byli na skoro-prodlouženém-víkendu a já si už začala lyžování docela užívat. Sice mi to stále samozřejmě nejde a jezdím asi nejpomaleji, jak to jde, a samozřejmě ještě padám, ale vždycky, když jsem sjela až dolů, měla jsem hrozně dobrý pocit, což mohlo být prosté uspokojení nad výkonem (i když někdy nebyl vůbec valný), nebo působení endorfinů či adrenalinu.

A tak při možných příležitostech a i teď děkuji, že jsem to mohla vůbec vyzkoušet a zároveň doufám, že ještě budu mít šanci se zlepšovat a užívat si to.

Určitě pro lidi, kteří umí lyžovat, vypadám jako naprostý blbec. Každopádně je to moje celkově páté lyžování a proto se ani trochu nestydím to tady přidat:)