Alkohol a jiné závislosti

Jsem člověk se slabou vůlí. Dám si nějaké předsevzetí, slib, pokouším se o něco, a vzápětí ihned upadnu.

Alkoholu příliš neholduji (pokud nepočítám sem tam nějaké vínečko), akorát jsem se jednou, dávno, fakt výrazně opila. Moje tělo má totiž skvělý mechanismus, jak zabránit, abych si alkohol oblíbila - při větším množství (což je u mě více jak dvě skleničky vína) mi je docela špatně a tato nevolnost trvá snad celou dobu, než se mi poslední kapička alkoholu zmetabolizuje a odplaví. Může to být výhoda i nevýhoda, já se to snažím vnímat jako výhodu.

Nekouřím. Zkusila jsem to, ale věděla jsem, že to pro mě není dobré a nijak jsem nepokračovala.

Jaký s tím mám tedy problém?

U alkoholu mi nevadí lidé v náladě, většinou mám však už problém, pokud vím, že se chovají výrazně odlišně od svého normálu. A obecně nemám ráda, když se opíjí kluci, muži, neznají hranici... U holek se s tím (naštěstí?) tak moc nesetkávám... Vytvořím si pak proti takovým lidem určitý blok a koukám se na ně přes trochu jiné brýle, i když se s nimi pak setkám za střízliva.

S kouřením mám v podstatě stejný problém, akorát jsem někdy ke kuřákům mnohem více nevraživá, protože někteří se během své chvilky chovají sobecky a bezohledně. Vyloženě nesnáším, když někteří jedinci stojí před vchodem do školního kampusu (nebo nádraží nebo obchodního domu, atd), kouří a svůj kouř tak v podstatě vnucují nám ostatním, kteří potřebujeme přes tato místa projít. Je tak těžké jít trochu dál od vchodu?

Řešení? Nevím, jestli jsem správně osvětlila problém, jaký mám, ale možná to lépe pochopíte z toho, jak se snažím to řešit. Celé se to dá shrnout větou - Nenáviďte hřích a ne hříšníka. Nesmím se dívat na ty lidi skrze prsty a zároveň nechci tolerovat nevhodné chování. A s tím koukáním skrze prsty mám, naneštěstí, největší problém u lidí, kteří jsou mi blíže, než u neznámých.