O neděli

Málokdy si dopřeji neděli takovou, jaká má být - poklidná, neuspěchaná, čistě radostná. Místo toho mám mnoho nudných dopolední před tím, než jdu na zmrzlinu, nebo ještě nudnějších odpoledních, když je brigáda kvůli počasí zrušena. A pak se v neděli snažím dohnat to, co nestíhám, protože mám ráda neděle nepracovní.

Tuto a minulou neděli jsme s přítelem absolvovali dva výlety, jeden do Hradce nad Moravicí, druhý k větrným mlýnům u Litultovic (konkrétně v Cholticích) a u Hlavnice. Víte, oboje místa jsou blízko našich bydlišť, abych tam mohla řídit autem (ano, já jsem po roce řídila, a dokonce Favorita bez posilovače, jsem na sebe docela pyšná).

Hradec nad Moravicí je pěkné místo, akorát já si vzala balerinky a tak se moc dobře nedal projít ten obrovský park. Navíc pršelo. A navíc mě pořád trochu bolel kotník, který sporadicky bolí už od Alp. Jeli jsme tam až odpoledne a kvůli zmatení z cedulí jsme nestihli prohlídku vnitřku.

Mnohem víc nadšená jsem byla z výletu, kdy jsme se jeli podívat na větrné mlýny. Neuřídila jsem ale celou cestu, nevím proč, prostě jak jsme jednou jen tak zastavili v poli, tak jsem si připadala až moc unaveně. Každopádně jak jsme dojeli k mlýnu v Cholticích, tak zrovna tam byli i nějací dva kluci (docela nesympatičtí podivíni), kteří asi volali majiteli mlýna a díky nim jsme i my absolvovali komentovanou prohlídku. Uvnitř mlýna to bylo krásné, voňavé dřevem. Byla jsem fascinovaná výkladem, tím, jak vše v mlýnu bylo dokonale promyšlené a propracované. Mlýn u Hlavnice nebyl moc přístupný, ale z venku jsme viděli, že je to mlýn úplně stejného typu, akorát nebyl opravován.

Neopravovaný mlýn u Hlavnice.

Fascinující mlýn v Cholticích.

Správnou neděli jsme zakončili večerní mší.

A co teď? Pomalu si sestavuji rozvrh (včera jsem bojovala o tělocvik, příští týden budu bojovat o cvika z biochemie) a psychicky se připravuju na návrat do školy. Mám v plánu ještě navštívit všechny příbuzné předtím, než odjedu, protože nevím, kolik pak bude času. V sobotu jdu na svatbu bratra od přítele.