Návrat z Alp

Tak, a jsem doma. Přijela jsem už včera, ale celý dnešek jsem tak nějak unaveně prolenošila.

Fotky z Alp budou později, ještě si je se zbytkem plánujeme projít, pobavit se.

A jak bylo? Pršelo. První den jsme se rozhodli jít na Adamekhütte (2196 m.n.m.), tam přespat, a další den zkusit vyjít na Hoher Dachstein. No, "na Adámka" jsme došli, ale po cestě jsme docela zmokli. Naštěstí na této horské chatě bylo kde sušit věci. Další den bylo zataženo, pršelo, a tak jsme se rozhodli chvíli s výstupem na nejvyšší vrchol tohoto pohoří počkat. Vyšli jsme někdy kolem půl jedenácté, ovšem pršelo, byla mlha, a tak jsme skočili asi ve čtvrtině ledovce (měla jsem tam docela strach, protože některá místa toho ledovce byly dost nebezpečná a já v té mlze nic moc neviděla). Navíc bylo jasné, že až nahoru nedojdem, protože poslední asi třetina cesty je pouze po ferratech, které mi v dešti nepřipadaly vůbec bezpečné. Myslím, že bylo správné vrátit se i proto, že kluci už byli úplně promočení, akorát to prostě nepřiznali. Ano, oni by to zvládli vyjít, ale to by přece ani nestálo za to.

Na chatě se přítel a nejmladší člen naší výpravy (patnáctiletý bratranec přítele, který se vždycky jevil jako mlčící neviňátko, ale nakonec se vybarvil jako bavič skupiny) rozhodli vydat na ferraty, které vedly hned u chaty. Na chvíli se jim otevřelo modré nebe a i my, zbytek skupiny, vyšli ven a podívali se dolů na jezera. Akorát Hoher Dachstein nám zůstal stále skryt.

Poslední den na horské chatě kluci chvíli uvažovali, že by hned zrána zasvětili rychlému výstupu na Hoher Dachstein, nakonec jim to však počasí neumožnilo. Tak jsme aspoň dopoledne strávily na ferratech, které mě hrozně bavily (ráda překonávám svůj strach) a které umožnily aspoň nějaký výhled (mlha na chvíli ustoupila). Poté jsme zahájily sestup do údolí, ale asi od poloviny cesty nás doprovázel déšť. Promokli jsme hodně a problém byl, že v kempu už neexistovala možnost, kde si všechny věci usušit (oproti Adámkovi).

S Rakouskem jsme se rozloučili návštěvou Salzburgu. Konečně nepršelo!

Následně jsme se vydali do ČR. Přespali jsme u Pasohlávek (blízko Mikulova), protože jsme měli jasný plán na náš poslední společný den - Aqualand Moravia! Drahý vstup, drahé jídlo, příplatek za sauny. Ale užili jsme si to, sjeli pár tobogánů (kluci asi všechny, kromě těch úplně dětských), chvíli se i opalovali. Až na některé detaily (například docela nedořešený vchod z šaten do sprch a následně na bazén - šatny jsou společné, a lidi mají pak tendenci vcházet přes kterékoliv sprchy, které nejsou prakticky vůbec kryté) je tento aquapark zajímavý a pokud budete mít cestu kolem a máte rádi vodu, tak doporučuji.

Alpy jsem si hrozně užila. I naše zvláštní pětice lidí myslím, že si skvěle rozuměla, a já teď zažívám (stejně jako moje brněnská spolubydlící/spolužačka z gymplu) jakýsi smutek z odloučení od téhle party.

Akorát mě mrzí, že jsme toho neviděli tolik, kolik jsme plánovali, ale myslím, že v rámci počasí jsme to zvládli nejlépe jak to šlo.