Šest dní exercicií je za mnou. Dny plné přednášek o Bohu, o lásce, o víře, a odpuštění, o Nebi. Jako holka, která se snaží najít cestu k víře z velké části kvůli svému klukovi, jsem si tam často připadala jako trn v oku. Na druhou stranu jsem tam mnoho věcí pochopila, pocítila... Nechci teď ze sebe dělat největšího věřícího, protože při nejlepším jsem na prvním schodku, ale už konečně mám pocit, že mi to může mnoho dát a že to má smysl.
Zítra odjíždím na týden do Alp, pak do Brna, pak domů, pak se stěhovat do Brna. Bude to všechno náročné, ale super. Myslím, že to bude patřit k něčemu, na co budu vzpomínat...
Je mi dobře.
Myslím, že já už nikdy věřící nebudu.
OdpovědětVymazatUžívej si ty krásné dny, rozhodně bude na co vzpomínat :)