Snaha o optimismus

Ne, pořád si nebudu stěžovat. Budu pokračovat v opakování si, že se mi ani trochu nestýská. Vůbec mě v noci tak nějak nebolí na hrudi. Kdepak!
Dnes se konal DOD, kde mi bylo řečeno, že se na K. dívám jako na svého kluka. Pche! Více než směšná myšlenka:) Ještě teď, když se soustřeďuji akorát na Vánoce, na den, kdy se s L. snad (doufám, musím!) uvidím. Ale zas chápu, že toho má hodně. Musím to chápat. A musím věřit.
Dobrou zprávou je, že ségra už na mě není naštvaná. Ani nevím, jak jsme se usmířila.