Přeju si jen jednu věc a ona se nesplní. Ne dárek. Čin.
Podruhé, co se trápím o Vánocích kvůli nějakému klukovi. Příště už ne!
Snažím se usmívat a přitom je mi fakt blbě. Všichni ví, že mi je blbě, jen neví, proč. Je mi špatně i od žaludku. Prospala jsem odpoledne, uslyším o tom asi zítra na "kafíčku" u prarodičů. Fakt se těším.
Jedna moje kamarádka (H.) se mnou chce něco řešit. Poslední dobou jsme na sebe docela jedovaté a hnusné, tak se bojím. Nechci se hroutit a obávám se, že tohle by mohla být poslední kapka.
Maminka je šťastná ze svých dárků. Já nedostala nic, co bych si přála, ale ani mě nic nezklamalo. Jsem ráda za dárky, které jsem dostala a můžu to prohlásit úplně upřímně:) Však ono to není jen o dárcích a všichni ti víme.
Nevím proč, ale ještě jsem nebrečela. Rozhovor s L. dopadl tak, jak jsem čekala. Neuvidím ho. "Odlepili" jsme "nálepku", že spolu chodíme. Oujé. A já nebrečím. Dva kamarádi mě podrželi více než H., které jsem to zatím jako jediné holce řekla. Nechci, aby mě litovali, jen chci slyšet něco milého. H. mi nechává akorát realitu a ta mě mučí. Asi mě nechává spadnout, abych se uměla zvednout. Nebo co. Hraje si na Boha.
Nevěš hlavu, lidi se rozcházejí a zase scházejí pořád, je to koloběh (ač bolestný) života.
OdpovědětVymazatEhm, pročítala jsem tvůj blog a několikrát jsi se o H. zmiňovala. Myslíš že je dobře, když tě dvali lidé podrží a jeden přítel ne? Nechápu to, místo aby ses zamyslela nad tím, proč to neudělala a dává ti sežrat jak ty říkáš "realitu", třeba tě to vytrhne, třeba tě to dostane na ono pověstné dno a ty budeš moct začít další, novou a lepší, etapu života... sama mám zkušenost, že někdy je lepší něchat se srazit na dno, že věřit přátelům a kecům typu "to bude dobrý", ono totiž nebude.
Občas je realita lepší,než vykládat sladké řeči,ale v tomhle ohledu chápu,že potřebuješ slyššet něco povzbudivého.
OdpovědětVymazatA když jde o kluka,babička vždycky říkala že jsou to děsní neřádi a že je pod její úroveń se kvůli ním trápit:)
Milý anonyme (ne nějak hnusně, jen jsem chtěla někdy použít tohle oslovení:D): Já jsem se nad tím zamyslela, jen se mi nelíbí, co dělá, protože nesouhlasím s touhle taktikou - kdyby mě skutečně tak dobře znala, tak ví, že se na dno dostanu spíše když mi bude říkat ty povzbudivé věci, protože na mě obrácená psychologie fakt funguje:)
OdpovědětVymazatNesouhlasím však s tím, že realita je vždycky nutně lepší a že kopnout někoho do propasti je správné:)
=*
OdpovědětVymazatJá si myslím, že realita je vždy lepší. Ano, je to jen názor a já vám ten váš neberu. Jen chci říct, že nesnáším falešné utěšování. Lidi, co lžou. Vím, že to tak je a mám pocit, jakoby se mě snažili podvést. Jakoby to nebyli přátelé, jakoby nekopali za můj tým... Mimojiné samozřejmě přeji hodně zdaru ve zvládání nových a nelehkých životních situacích :)
OdpovědětVymazat2: Melly, podepsala bych se, ale nemám moc čím, blog nevedu a na tvůj jsem narazila náhodou (podle písničky co máš tady) ;).
OdpovědětVymazatJenže dneska ti nikdo v normálním světě nedá tu možnost, aby jsi mohla "utéct" někam do iracionality, proto si myslím, že je lepší člověka skopnout aby narazil na tu tvrdou realitu dříve, než může spadnou z větší výšky a narazit daleko víc. ;)
Milý anonyme (mě se to oslovení líbí:D).. ono někdy je lepší počkat, aby spadl s té větší výšky..
OdpovědětVymazatA taky, já bych spadla i kdyby mě uklidňovala, jen jde o to, že mi mohla pomoct ten pád trošku zmírnit..
Ovšem docela jsme si dneska pokecaly, sice ne přímo o tomhle, ale dala mi jiný pohled na některé věci, na některé mé rysy, a tak doufám, že s H. bude zas lépe, i když pro to budu muset něco samozřejmě udělat.