Škola se na mě valí

A já začínám mít pocit, že se nestihnu všechno naučit a udělat všechny práce. Nejvíce mě teď stresuje písemka z dějepisu, kterou nám bude připravovat místo stálého profesora praktikantka, referát do dějepisu a laboratorní práce do biologie. A nezapomínejme na písemku z milované chemie a matiky. Ve všech předmětech se cítím méně jistá, než kdy dřív. Dneska si dávám aspoň trochu odpočinkový den, ale už se určitě mrknu na ten dějepis.
V neděli se koná oslava šedesátky mé babičky. A zítra jdu na bazén. Snažím se teď chodit alespoň jednou týdně a docela se mi to daří:)
L. se mi už týden neozval. Asi se děje to, čeho jsem se bála - v Praze na mě zapomíná. A já se mu nechci pořád připomínat, mám z toho pocit, že se mu vnucuju. Taky se přece někdy může ozvat sám, no ne?

All we ever want is more...

Často teď myslím na P. ... Docela se mi stýská po jeho sebejistotě a jasném, i když špatném, nazírání na svět. Všechno je černobílé. Chybí mi diskutování s někým a on je často online. Ale nemůžu mu napsat. Nemůžu se k němu vtírat, když on mi dal jasně najevo, že už nejsme kámoši. Ach jo.