Žiju

A tak nějak nemám potřebu sem psát. Hodně školy, více přátel, více aktivit. 

Seznámila jsem se s jednou osobou, kámošem od kámošky, a furt jen přemýšlím, jestli je to správné, si s ním psát. Protože ona mu mohla říct kdysi všechno, teď si kvůli mě bude muset trochu dávat pozor. A taky.. Je to hádanka. Puzzle. Co až bude nalezeno řešení? 

Ve středu jsme psali prakticky v každé hodině kromě IVT písemky, což bylo velice příjemné. Z češtiny nehlášená (čekala jsem to.. ale.. nevím, nemám to nějak dobře). Z biologie taky (měla jsem málo času, takže i přes to, že jsem to uměla perfektně, to nebudu mít zrovna dobře), a pak ještě z fyziky (to se dalo).

Chystám se v nejbližší době nechat vyzkoušet na druhou půlku poznávačky - obratlovce. Takže se učím zařazení, poznávání a nějaké rozdíly. uf.

Včera jsem se vrátila z duchovní obnovy, kde jsem dostala pocit, že od nějaké doby už stagnuju, nevyvíjím se. Taky to bylo takové zvláštní, byly jsme tam jen dvě nevěřící. A já jediná nepokřtěná. Ale aktivity byly super, ztmelilo nás to, a ani jsme neměli potřebu v noci nějak blbnout (byli jsme utahaní jako koťata).

Dnes jsem byla na Dni otevřených dveří na mé bývalé škole, potkala se s některými učiteli, stavila se za taťkou a vyhlížela kámoše na závodě. Málem jsem to vzdala, když mě uviděl první, který mi řekl, že druhý je za ním. Potěšilo mě je vidět v tom davu cyklistů.. 

Mám se dobře i špatně, je to jak na houpačce a nemá ani cenu to nějak definovat. Učení je moc, začínám se bát o známky, protože koním, co se dá.. Ale snad to půjde. Snad.