"I am not smart!"

Naprosto nečekaná písemka z chemie dopadla na trojku, ale byla to nejlepší známka ve třídě. Byly jsme dvě s trojkou a paradoxně jsem to byla já, kterou všichni považují za někoho, komu chemie jde a holka, která z chemie téměř propadá, přestože se pilně připravuje. Profesorka naštěstí tyhle známky nepočítala - byla to od ní fakt podrazová písemka a jak sama řekla, ty čtyřky a pětky by jí nepomohly v klasifikaci.

Dneska jsme dělali ve škole jakýsi test a já jsem zjistila, že jsem na takové věci skutečně blbá. Neumím česky. A taky neumím číst. Nepřečetla jsem si jedno zadání a tak jsem 1/3 z jedné části toho testu (každá část je vyhodnocována zvlášť, tohle byla obrázková část) dělala úplně špatně a nechápala jsem, co s tím :D

Víte, nejhorší na tom je tom, že všichni si říkají "Joo, Marki, ta to zvládne skvěle, ta je chytrá." ale vůbec nechápou, že to takhle není. To jejich očekávání mě tlačí dopředu, ale zároveň mě trošku deptá, protože mám strach z toho, že je zklamu. Posouvají mě výše, ale pak je ten pád ještě těžší. Navíc jsem ztratila (pokud jsem ho vůbec někdy měla) selský rozum a schopnost logicky uvažovat, všechno překombinovávám a zapomínám na věci, s kterýma počítáme už od primy, třeba.

Jo a v úterý jsme psali znovu z chemie. Bylo to docela těžké, zase jsem si blbě přečetla zadání, ale tak co. Do trojky by to být mohlo. Trojka neuškodí. 

Nemůžu se dočkat víkendu, neboť se uvidím s D. Doufám, že se s ním uvidím, ale na druhou stranu, je teď vážně unavený a všechno. Má toho moc. Kdybych nebyla sobec, tak ho asi o víkendu nechám odpočívat. Ale on by stejně neodpočíval, takže co.