Špatný vtip

Odmalomaturovat se mi povedlo za 6. Dvě dvojky, dvě jedničky. Obhájila jsem si tu práci dnes na jedničku a měla jsem z toho velkou radost. Až do chvíle, kdy nám začali předávat "vysvědčení" a paní ředitelka se vytasila s "milým překvapením". Abych vás seznámila se situací. První tři roky po příchodu na gympl jsme měli stejnou třídní, ale ta otěhotněla a tak nám dali někoho nového. Já osobně jsem nejdřív měla strach, co bude "zač", ale nakonec se ta nová paní profesorka ukázala jako jedna z nejlepších profesorů, které jsem měla tu šanci poznat. Nepovyšuje se nad nás, má smysl pro humor, je vycvičená dětmi z normálních základek a tak ví, že to, co my děláme za "průšvihy" je jen slabý odvar. Čekali jsme, že se naše býválá třídní vrátí. Ale čekali jsme, že to nejdřív bude jen na částečný úvazek a my budeme v sextě, až si nás bude chtít vzít zpátky. To vše byl ale omyl. Vrátí se už na příští školní rok - to jsme tak napůl věděli - a bude nás chtít hned zpátky. A ten příští školní rok, jen tak mimochodem, bude hodně hnusný, neboť nám vymění nějaké profesory a například v biole na nás bude mít velké nároky a přitom my nemáme ani ty pitomé základy.

Už žádné překvapení, prosím.