Utíká to

A ještě ke všemu nechutně rychle. I když se mi zdá, že každý den je strašně dlouhý, tak třeba na konci měsíce zjistím, že to všechno proběhlo až moc rychle. Blíží se ty malé maturity, já to mám odevzdat do 5.5. ..ještě to musím nechat dokončené "schválit", pak vytisknout a nechat svázat a celé mi to komplikuje skutečnost, že 30.4. odjíždíme na duchovní obnovu, pak je státní svátek (stále na duchně) a prostě už mám málo času.

Dnes byl normální den, ale něčím i trochu zvláštní. Profesorka češtiny docela vyváděla - já osobně se jí ani moc nedivím. Jenže za nedostatek respektu si může částečně sama. A za to, že jsme měli jinak úkol, než jak si to představovala, si může sama taky, měla to zadat lépe.
A taky jsem asi trochu naštvala "kámoše" i když jsem to tak nemyslela. Pořád se mě ptá na něco ohledně školy a mě to pěkně štve, na druhou stranu mi párkrát pomohl s matikou. A prostě dneska přišel kvůli něčeho do matiky, řešila jsem to ještě s jedním spolužákem.. No a když příšel, tak řekl, že se mu nad tím nechce přemýšlet. Já už ani nevím, co přesně jsem mu odpověděla, ale bylo to něco v tom smyslu, že má smůlu.. Nemyslela jsem to vážně, klidně tam mohl zůstat. Ale on to samozřejmě vážně vzal. Takže jsem ještě v očích dalších spolužáků musela vypadat jako mrcha. No a po tomhle (dokonce jsem mu vysvětlila, že jsem to nemyslela vážně) se choval tak nějak divně, jinak..

Tak, asi vše. Vlastně to není vůbec vše, je to jen střípek toho, co bych chtěla říct..