Generace I.

Ech, tak další z mých výtvorů. Je to určitě na pokračování.
________________________________________________

Milly jako každý den cestovala hromadnou dopravou. I přes rychlost všudypřítomného metra jí to připadalo skoro jako roky, než se dostane do školy. Už jí lezly na nervy všechny ty plakáty, které vyzývaly, aby jste oslavili Nový Rok 2058 ve vyhlášených klubech.

Měla by si už pořídit vlastní transportér. Jenže to nešlo, když jste neměli z čeho šetřit. Brigáda se opravdu těžko sháněla, skoro všude pracovaly stroje. Proto taky šla na policejní školu. Lidé byli stále lidmi a tak pořád docházelo ke zločinům.

Ozvalo se hlášení, aby si lidé hlídali své věci, protože počet krádeží stále stoupá. Je to už dlouho, co hlášení v prostředcích hromadné dopravy bylo hlášené ve dvou jazycích. Kdysi šlo v podstatě o jeden jazyk, jenže pak se mezi angličtinou pro starší a mladší lidi vytvořila obrovská propast. Každá generace rozuměla jen určitému typu jazyka, a jak stárli stárl jazyk s nimi. Samozřejmě se objevovali noví teenageři, kteří jazyk oživili a změnili k obrazu svému. Tak vznikal v podstatě stále nový jazyk, který se od druhého hodně lišil.

Mnoho lidí hrozilo generační válkou. Vždycky když Milly slyšela tradiční upozornění, vzpomněla si na to. Bylo to vždycky takové? Vždycky spolu teenageři a seniorové vedli neoficiální - zatím naštěstí nekrvavou - válku? Dojde to až tak daleko, že nějaká babička bude nadávat na vlastního vnuka? Hádali by se i oni o místa k sezení, jak k tomu mnohdy dochází?

Stoupla si před dveře, optický senzor zaznamenal její přítomnost a na zastávce se dveře otevřely. Zbytek cesty musela jít pěšky. Vysocí politici se dlouho hádali, zda je důležitější lidské pohodlí nebo zdraví. Zatím vyhrávalo zdraví, jenže všichni si chtěli cesty víc a víc zkrátit a někteří kvůli toho podepisovali dokonce i on-line petice.

Po cestě se k ní s pozdravem připojil Terrenc.

„O čem má být dneska ten seminář?“ zeptal se.

„Něco o počítačích. ‚Jak chránit lidi v kyberprostoru‘ nebo něco na ten způsob.“ Odpověděla mu znuděně s jistotou, že ten seminář nazvala špatně. On naopak vypadal nadšeně, což jí ještě více znechutilo. Lidé už bez počítačů asi fakt nedokážou žít. Občas přemýšlela, že by utekla někam daleko na nějaké opuštěné místo a tam by si žila osvobozená od všech těchto zbytečností. Ale pak si s hořkostí uvědomila, že by asi nedokázala přežít.

________________________________________________

Ty metra neberte moc vážně, nic jiného mě nenapadlo ;) A taky.. ta angličtina :) Nevěděla jsem, jaký jiný jazyk dát.. češtinu jsem nechtěla :D