"Dáš to!!"

Aneb fandění při skocích o laťku nebo jak se tomu říká. Skoro dvě hodinky jsme se koukali, a měli jsme jim fandit. Někteří byli úplně haluzáci :P
Kvůli té laťce jsme naštvali profesora zeměpisu, ale tak.. z části si za to podle mě mohl sám. My, kteří jsme neskákali, jsme přece nehlídali, kdy ta laťka je. On s náma chtěl psát včera písemku, my jsme ho přemluvili, ať píšeme až jako dnes. Když si všiml, kolik nás chybí, tak nám hned začal říkat, že příště nám ty písemky nebude oznamovat předem, že to vlastně vůbec dělat nemusí, bla, bla, bla.
Ach jo, a zas řeším jednu takovou blbost. Jak jsem vycházela ze školy, tak naproti mě šel jeden kněz s nějakým pánem. Já se nemohla rozhodnout, zda říct "Dobrý den." nebo "Chvála Kristu." (což by mohlo vyznít ode mě dost ironicky). Dilema. No, nakonec jsem ho vůbec nepozdravila, což mi tak za dvě vteřiny přišlo pěkně nevychované.