Příběh (část 3/ kdo ví?)

Takže, další pokračování. Já vím, že to asi nikdo nečte, ale za prvé toho už mám napsaného hodně a za druhé se mi nechce tu rubriku teď mazat, když jsem s tím před chvíli začala.
_____________________________________

„Co tady děláš? Kde ses tu vzala?“ zeptal se. Tahle slova by mohla znít vyčítavě, ale tón jeho hlasu napovídal něčemu jinému. Jeho tón byl nevěřícný.
„Chtěla jsem vás vidět.“ Odpověděla mu Alice, když jí maminka pustila. Alicini rodiče byli šťastní, ale nechtěli podléhat zbytečným nadějím. Kolikrát se to už stalo? Kolikrát jim zvonila u dveří a nakonec stejně utekla ještě než jí vůbec stačili otevřít? Vždycky jí po tomhle sledovali, jak odchází.

„Vrátila ses?“ zeptala se jí maminka, když se Alice usadila v obýváku. Nemohla uvěřit, jak jí to tady připadalo cizí. Všechno to tu bylo stejné, ale i přesto, že si to namlouvala, tomuhle prostě nemohla říkat domov. Necítila se tady jako doma. Spíše jako na návštěvě. Doma byla.. kde vlastně byla doma? U Davea?
„Ne.“ Řekla Alice. To jediné slovíčko způsobilo, že její maminka vypadala tak o deset let starší než před chvílí. Ani Alici to nebylo příjemné. Bylo to jako sypat sůl do otevřené rány. Protože přesně tohle to všechno bylo. Půl roku otevřená rána, nikdy nezahojená.
Maminka jí položila několik otázek a sdělila nějaké novinky. Příjemné tlachání bylo ale brzy u konce. Teď přijdou ty nepříjemné otázky.
„Jak dlouho zůstaneš?“ zeptala se maminka.

„Alice?!“ ozvalo se z vrchního patra. Poté bylo slyšet hlasité dupání po schodišti.
„Alice!“ zakřičela znovu Lucy, Alicina sestra. Alice vstala a šla Lucy obejmout.
„Tolik si mi chyběla!“ řekla Lucy.
„Ty mi taky, ty mi taky.“
Lucy vycítila náladu v pokoji, takže se zeptala: „Něco je špatně?“
„Alice tady nezůstane.“ Řekl otec. Při těchto slovech Lucy ztuhla a její rozjařená nálada ji opustila.

„Dnes ještě půjdu.. zpátky, odkud jsem přišla.“ Alice nevěděla, jak jinak nazvat Daveův dům.
„A odkud si přišla?“ zeptala se maminka. Milion otázek jako vždy, pomyslela si Alice. Ona sama chtěla nějaké odpovědi po nich, takže se snažila být trpělivá. Chvíli si rozmýšlela odpověď a pak se rozhodla říct pravdu.