Příběh (část 2/ kdo ví?)

Asi byste měli vědět, že jsem docela slušný blázen do fantasy (popř. sci-fi) knih. Prostě čtu hlavně knihy, kde se děje něco nadpřirozeného. A tak není žádné překvapení, že jsem tak pokračovala ve svém příběhu, který se ze začátku mohl zdát 'normální' :D V části, kterou přidávám teď, to tak ještě moc není. Vlastně je tam jen jeden náznak.
___________________________________

Čím ale byla jen chvíli a z čeho se dokázala dostat. Vzpomínala si na první den, který strávila na ulici. Tehdy si mohla nechat o Davidovi leda zdát. Měla hlad a tak něco ukradla v menším supermarketu. Takhle strávila asi měsíc. Použila to, co uměla – ať je to sakra cokoliv – a kradla. Pár lidí si jí určitě pamatovalo, po tom, co jim udělala. Ona nechtěla, prostě jen neměla na vybranou. Pak jí Dave našel a pomohl jí. Už nemusela být zlodějka z ulice, která nemá moc možností do budoucna.

V okénku do kuchyně se svítilo. Alice uviděla siluetu maminky. Právě dělala večeři. Alici její oči nesloužili moc dobře a tak nepoznala ani jak se matka tváří. Pořád stála na stejném místě, nohy jí neposlouchaly. A vlastně ani nebylo co poslouchat. Ještě se nerozhodla. Utéct nebo dokonat? Dojít domů nebo se vrátit zpátky a pak litovat? Má teď poslouchat výčitky nebo poté utěšování Davea, který jí doporučoval tady jít ale do ničeho jí nenutil. Měla štěstí, že ho našla.

Jako by ani neovládla své tělo udělala krok vpřed. Něco jí tam prostě táhlo. Hledání řešení? Odpovědí? Nebo jen prostá (a trochu naivní) touha vidět rodiče? Co k nim vlastně ještě cítila?

Zazvonila.

„Počkejte momentík, už jdu!“ ozval se matčin hlas. Uslyšela rychlé kroky a zamumlání: „Já tam zajdu, Pete.“
Dveře se náhle otevřely. Alice čekala, že matka bude ve všelijakém stavu, ale tohle byla jedna z nejhorších variant. Maminka vypadala hrozně ustaraně. A kruhy pod očima naznačovaly, že se nejméně půl roku dobře nevyspala. Půl roku.
Maminka nemohla popadnout dech. Vypadala jako člověk těsně před omdlením.

„Co se děje, zlato?“ ozval se otec. Alice ho slyšela stávat z křesla. Slyšela také, že narazil do stolku a ozval se zvuk rozbíjejícího se skla. Co to mohlo být? Táta přece už nějakou dobu abstinoval. Vlastně začal abstinovat hned po prvním matčiným pokusem o sebevraždu a vrátil se do práce. Když pil, nějakou dobu rodinu živila maminka. Teď byla jednoduše řada na něm.
„Alice!“ řekla přidušeně maminka a objala dívku. Otec už došel ke dveřím a jen nevěřícně zíral.