Jeden špatný den střídá druhý..

Dnešek byl takový jako včerejšek. Až na to, že se staly hned dvě pro mě nepříjemné věci. Za prvé, někteří ve třídě kecali při biologii a tak nám profesorka řekla, že budeme psát příští hodinu (v pondělí) písemku na všechno učivo. Super, takže neděli mám zabitou. Druhá se stala při poslední hodině, tělák, zase spojený. Bylo to docela fajn (zažila jsem i horší), ale při jedné chvíli jsem se jen tak "naoko" vztekla, že někdo nestál na svém místě.. Mě to bylo docela jedno, ale cpal se, kam nemusel a pak nebyl tam, kde měl být. Své vztekání jsem myslela jen jako vtip, a kdo mi viděl do obličeje a zná mě, pochopil. Samozřejmě jsme hráli jako poslední, takže tam už někdo byl u vchodu do tělocvičny, což mě docela znervózňovalo, oni tam nemají co dělat! A když jsem vycházela, uvolněná střídáním, slyšela jsem poznámky typu "Skvělá hra.", "Jak můžete nechat tu diktátorku jít?" Atp. Nevím, jestli to bylo mě, ale jak jsem tak přemýšlela zpátky, došlo mi, že si to možná blbě vysvětlili. Doufám, že se na to co nejdřív zapomene, naštěstí ani nevím, kdo tam byl, jak jsem se snažila co nejrychleji vyjít z tělocvičny. A asi to jen zbytečně prožívám. Mám takovou náladu nad vším (zbytečně) moc přemýšlet.. to bude asi z toho odporného počasí..

Například mě napadlo, proč se lidé někdy tak málo omlouvají. Každý má přece jiné hodnoty, takže když "raní" (poruší,..) hodnoty někoho jiného, nemusí si to uvědomit a jdou dál. Toho jiného to raní, protože to viděli jako důležité a někdo udělal něco takového. Chápete někdo, co říkám? Když to čtu podruhé, tak se v tom taky trochu ztrácím.. Raději končím, mějte se lépe než já, pa.