Tehdy jsme se zrovna ve škole o takovém druhu básně učili, když jsem to psala, ale už si nepamatuji, jak se tomu říká..
Měli jsme napsat nějakou promluvu se stromem, a mě když jsem to psala chytla taková ekologická nálada, tak se nedivte, že to je takové...divné.. Když se na to dívám zpětně, tak je trochu směšný text, tak prosím, žádné urážky :D
***
Dnes jsem tě hledala,
v noci jsem slyšela tvůj křik,
ale ten hlas neříkal kde jsi.
Chodila jsem v kruhu a slyšela,
že jsi blízko.
Tvoje výkřiky zněly do dálky,
a pak jsme tě našla.
Dube, tys naříkal,
tvé větve padaly,
viděla jsem dřevorubce,
ty krkolomné vrahy,
nedbaly na křik tvůj ani na křik skřítků okolo.
Svou sekerou zabíjeli semínko naděje a života,
každý tvůj křik je bolestnější,
když v tom skřítci přestali křičet.
Dřevorubci dokonali své dílo,
zabili Tebe, zabili život a naději.
v noci jsem slyšela tvůj křik,
ale ten hlas neříkal kde jsi.
Chodila jsem v kruhu a slyšela,
že jsi blízko.
Tvoje výkřiky zněly do dálky,
a pak jsme tě našla.
Dube, tys naříkal,
tvé větve padaly,
viděla jsem dřevorubce,
ty krkolomné vrahy,
nedbaly na křik tvůj ani na křik skřítků okolo.
Svou sekerou zabíjeli semínko naděje a života,
každý tvůj křik je bolestnější,
když v tom skřítci přestali křičet.
Dřevorubci dokonali své dílo,
zabili Tebe, zabili život a naději.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Tvůj komentář :)