pátek 21. dubna 2017

Psaní

Začala jsem psát tento článek a uvědomila si, že se akorát bořím do negativní nálady a to nechci. Proto jsem se rozhodla pro (další - tuto narážku pochopíte v dalších střípcích) nový začátek. 

Všimli jste si, že se lidská komunikace začíná scvrkávat do několika pár slov? Krátké, úsečné, kousavé statusy na facebooku, hesla na instagramu, střípky na blogu. Kam se poděla košatost jazyka, snaha nejen o co nejjednodušší vyjádření myšlenky, ale také o co nejúplnější, nejpřesnější?

Je krásné umět vyjádřit myšlenku či názor pár slovy. Považuji to za umění. Někdy však je nutné vypovědět celý příběh, vykreslit všechny situace, aby si i druhý uměl představit všechny možné okolnosti, aby se dokázal vžít do vaší kůže, aby dokázal vidět svět vašima očima.

Mé vlastní vyjadřování myšlenek pokulhává. Většinou jsem stručná. Neumím vyjadřovat to, co se děje ve mě, což dost znesnadňuje komunikaci - hlavně ve vztazích. 

A přitom mám slova ráda.

Jak jste na tom vy? Preferujete spíše stručnost, nebo máte rádi tu možnost vcítit se do druhého?

5 komentářů:

  1. Z mého pohledu záleží na situaci - o čem se bavíme, kam potřebujeme v rámci této diskuze dojít (chceme něco vyřešit nebo mi někdo vypráví svůj zážitek, svěřujeme se, jenom tak si povídáme?) a podle toho preferuji styl vyjádřování. Z některých situací mi tak lépe vychází ono pověstné "jasně-stručně-výstižně" a jindy je lepší, když se člověk více rozmluví a upřesňuje.

    OdpovědětVymazat
  2. To je dobrá otázka. Já osobně jsem pověstná tím, že na mně není poznat, co si v kterou chvíli myslím, či co cítím. A slovy to moc často nedoplňuju - výsledkem bývá velký zmatek až nedorozumění, a je to tedy věc, které se chci postupně učit. U ostatních mi tenhle přístup rozhodně nevyhovuje. Když někdo pořebuje, abych mu naslouchala, jsem mnohem radši, když na mě vychrlí všechno, neupravené a třeba i nepromyšlené. Nemám právě ráda, když člověk moc brousí svoje slova, když dělá pauzy a bojí se říct věci tak, jak jsou.

    OdpovědětVymazat
  3. Bývám ve slovech zamotána a ztracena. Také se scvrkávám a s pár výjimečnými lidmi, kteří mi dají najevo, že naslouchají a čas nás netlačí, se rozvykládám a učím se ve slovech opět hledat. Ale jinak se doba ještě více zrychluje...

    OdpovědětVymazat
  4. Ano, vidím ten trend a vůbec se mi nelíbí. TOLIK stojím o komunikaci...a i manžel mi říká, že komunikaci (slova) k ničemu nepotřebuje. A mně to pak strašně chybí a poznám to na své náladě. Jak jinak svým milým dáváme najevo, že nám na nich záleží, než komunikací? Verbální i neverbální...

    OdpovědětVymazat
  5. Většinou mám raději více slov. A obdivuju všechny, kteří slovy dokážou vyjádřit vše, co chtějí. Chtěla bych to umět taky.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Tvůj komentář :)