Každý vysokoškolský student (a někdy i středoškolský), který studuje mimo své rodné, respektive domovské město, zažívá takovou malou zkoušku dospělého života. Musí začít bydlet sám a více se starat o své potřeby; nakupovat a plánovat si jídlo, někdy vycházet s určitým finančním rozpočtem, být více pánem svého času (i když to platí pro vysokoškoláky všeobecně) a někteří, jež to tak doposud ještě neměli, začít se podstatněji starat o domácnost (vařit si, více uklízet, což samozřejmě neplatí pro všechny, prát,..).
Letošní prázdniny jsem to posunula o úroveň výše a kromě (v podstatě) samostatného bydlení jsem přidala brigádu "na plný úvazek" (většinou osmihodinové směny, pět dní v týdnu). A popravdě se na takový život... netěším. Sice teď jsem měla ještě zabité víkendy, protože jsem skoro každý cestovala domů, do Ostravy. A už jenom to cestování a balení ukrojí dost času.
Možná dost času zabralo moje chystání obědů. V budoucnu se snad, možná, budu stravovat v práci. Ale jinak jsem hodně odpolední trávila tím, že jsem vymýšlela a chystala jídla. Moc jsem nechodila na žádné návštěvy (i když aspoň jednou přes týden jsem se snažila dělat něco jiného, než jen jít běhat)...
A co teprve, až budu čas věnovat ještě navíc dětem (pokud...). A vyřizováním jejich starostí.
Nepopírám, že moje letošní letní brigáda nebyla úžasná zkušenost a že bych za ni nebyla vděčná. Jsem hrozně vděčná! Ale stejně se těším, až to teď skončí. Až nebudu každý den vstávat brzy. Haha, jako by to mělo být přes semestr lepší, když teď kromě školy budu i chodit často do laboratoře (a fakt bych chtěla stíhat i brigádu, ale netuším, jestli to bude proveditelné) a pracovat na diplomce (jo, už, ale jsem za to moc ráda).
Už jenom týden.
Přeji ti, abys našla způsob, jak to všechno zvládat. Od malinka jsem velmi vedená k tomu pomáhat a umět se postarat o domácnost, hlavně teď, když maminka studovala taky, jsem si to točily na směny. Přes semestr se starala ona a přes zkouškové já. Co z naší domácnosti vím, vaříme pro čtyři, ale hlavně, často vaříme toho jídla více, že ho jíme dva dny, nebo v neděli pospojujeme aktivity a navaříme na půlku týdne za stejný čas, jako jedno jídlo.
OdpovědětVymazatNejvětší zkušeností a bolestí bylo, když v 16 na mě visela domácnost, protože maminka byla na operaci a měsíc v lázních, protože brácha byl okolo první třídy. A to bylo hodně drsné, večer navařit, udělat s ním školu, svoji školu. Tehdy jsem si šáhla na dno a neskutečně obdivovala svobodné matky. Protože když bylo nejhůř, pořád byl okolo starší brácha, i když měl hodně učení, a večer unavený tatínek z práce.
Od té doby jsem povyrostla a už je to víc v cajku. A fakt hodně velkou školou jsou pro mě výpravy s dětmi. To jsou pak zkušenosti, které předávám zpět svojí mamince :-D Uspořádání času na vaření, zjednodušování jídel apod. :-D