pátek 29. dubna 2016

Zlo ve mně

Některé dny se cítím naplněna radostí. Cítím se silná. Sebevědomější. Odhodlaná. Milovaná a milující. A jiné dny se nenávidím. A nenávidím i vše kolem sebe. Nechápu, jak ve mě můžou existovat tyto dva extrémy. Okamžiky, kdy jsem šťastná za život a mám jej ráda. A okamžiky, kdy se mi jej nechce dále žít. Nechci aby to tak bylo. Nemělo by to tak být. Ale je.

4 komentáře:

  1. Tyjo přesně!! Úplně takhle to mám i já!! A hlavně ty extrémy se mi mění ve vteřině. V jednu chvíli se cítím dobře, optimisticky, nadějeplně a najednou mi přijde všechno na ho.no, zbytečné a těžké... Vůbec to nechápu. :( :D

    OdpovědětVymazat
  2. Odpověděla sis titulkem. A to zlo není něco, za co můžeme. To tu prostě je. Ale je na nás, jak s ním nakládáme. Jak snadno dáme průchod vlastnímu vzteku, bezmoci, snaze si něco dokazovat, a na kolik začneme koexistovat v pohodě, s Láskou k sobě, bližním a Bohu. ;-)
    Neboj se, nechci mluvit za svět, ale já sama i mnoho lidí v mém okolí bojují s úplně stejným rozporem (znáš píseň Plný rozporů?), jako ty. Ale dokud bojuješ a není ti to lhostejné, vyhráváš ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. Každý z nás má v sobě světlou i temnější stránku, lidé se automaticky nerodí jako dobří či špatní. Záleží na tom, kterou stránku si vybereme; to rozhoduje, kdo jsme.
    Myslím, že chvilkové výkyvy, kdy se člověk cítí zoufalý, smutný, beznadějný anebo je plný vzteku a nenávisti jsou tak nějak normální - ať se nám to líbí či ne, jsme jen lidé a k tomu patří čas od času menší citové kolapsy (lhostejno, že skryté, odehrávající se jen v našem nitru).
    Důležité je, aby přebývalo to dobré.

    OdpovědětVymazat
  4. Cítit se občas pod psa je důležité, stejně jako se nudit. Nemůžeme být pořád v pohodě :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Tvůj komentář :)