Dneska mám ze sebe docela dobrý pocit. Fajn, neumím psát fejetony. Fajn, nechápu matiku. Ale zato jsem dnes udělala dobrý skutek a to se přece počítá víc, no ne?
Nebudu psát o tom, jak mě rozhodila ségra. Jen ať se vyřve. Jestli to tak půjde dál, začnu se ji smát do tváře. Hlavně, že vytočí i mamku, šikulka.
Venku je to pořád kalamitní a já začínám pochybovat o tom, že tramvaj číslo čtyři bude ještě někdy jezdit na zastávce, kde nastupuje většina školy.
A zítra ne-pohřeb mé pratety. Paráda. Černá, černá, černá. Aspoň ji je teď snad lépe. Tomu pevně věřím.
Taky se vám chce někdy brečet, když brečí váš sourozenec? Ach bože, proč mám tak přecitlivělou sestru.
no jo. česká republika prostě není připravená na kalamitu v prosinci. já když jsem včera jela domů, tak můj vlak měl 70 minut zpoždění. takže jsem více než hodinu korzovala po hale. jinak když ti teď píšu tento komentář, tak u nás sněží. krásné počasí na rozsvěcení stromečku =)
OdpovědětVymazatno ano. hned druhý den mi napsala, jestli bychom nemohly začít odznova. ale já opravdu nevím, jestli budu chtít. stalo se jednou, může se to stát kdykoliv znovu
OdpovědětVymazatJaký dobrý skutek? :)
OdpovědětVymazatNo, matika je někdy prostě k nepochopení (zvlášť když látku nechápe sám profesor).
No, asi budeš muset jezdit na sáních :P