pondělí 15. června 2015

Hazard

Ve filmech to vždy vypadá tak atraktivně - vsadíte nějakou částku a vyhrajete několikanásobek. Do automatu vhodíte pár žetonů a vypadne vám jich kupa. Nějakým způsobem obelstíte mechanismy tohoto typu podnikání a stáváte se boháči.

No. Já se proti tomuto druhu zábavy ostře vyhrazuji. Zakázala bych to, stejně jako jsou zakázané návykové látky (tedy, většina...). A proč? Protože závislost, kterou si lidé na hazardu vypěstují, je podobně zničující. Během pár chvil prohrajete stovky tisíc. Půjčíte si. A znovu prohrajete. Nerozumím tomu, jak se i velmi inteligentní, rozumní lidé, mohou něčemu takovému upsat. Jak mohou při plném vědomí zajít do banky a půjčit si, když přece musí vědět, že prohrají. (Je to snad nějaká zvrácená, překroucená forma naděje?)

Byla snad na počátku toho všeho dobrá myšlenka? Možná bych ráda věřila tomu, že tito lidé s tím začali prostě pro to, že chtěli učinit své blízké šťastnými. Obávám se, že to je však jen zlomek. Vzpomínám si i na jednoho kluka ze školy, který tomu začal propadat - ten to určitě bral jako rozptýlení. Nevím, jak je na tom teď, věřím, že lépe, doufám, že to u něj nezašlo tak daleko.

Buďme schopni jednat svobodně.

Modlím se za ty, kteří propadli jakémukoliv druhu závislosti.

4 komentáře:

  1. Velmi zrádná závislost... Ovšem, která není :(

    OdpovědětVymazat
  2. Tata je pořád závislý (i když už ne na automatech). A já už nevím, co proti tomu dělat. Teď už to ani (skoro) neřeším. Je to vážně hnus a člověk by si měl sám uvědomovat, že závislý je a potřebuje pomoc.

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím, že vím, o jakej pocit se jedná. Pokaždé si řekneš: teď už to musí vyjít! A k tomu se přidá ten pocit, že to přece nic není, hodila jsi tam jenom pár korun, tak se nic nestane, když prohraješ. A pak se to opakuje, až člověk ztratí přehled o tom, kolik už tam dal, ale to přesvědčení, že to už musí vyjít, zůstává pořád. Proto je tak těžký s tím skončit, proto je lepší s tím ani nezačínat.

    Jinak ohledně mé školy - my to máme tak, že z fj maturujem o rok dřív, protože pristíMyslím, že vím, o jakej pocit se jedná. Pokaždé si řekneš: teď už to musí vyjít! A k tomu se přidá ten pocit, že to přece nic není, hodila jsi tam jenom pár korun, tak se nic nestane, když prohraješ. A pak se to opakuje, až člověk ztratí příští rok budem maturovat z různých předmětů ve fj :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď jsem se divila, co je to za dlouhý komentář a zjistila jsem, že se publikoval trochu divně.. No, snad to bude k pochopení ;)

      Vymazat

Děkuji za Tvůj komentář :)